15.12.2005
Dnešní sen jsem si vlastně ani psat nechtěla, protože ráno jsem šla na zápočet z diskrétky, tak jsem neměla čas to napsat hned, a teď už si to tolik nepamatuju.
Píšu to sem jen proto, že jeden pocit z toho snu mě pronásleduje celej den.
Mimochodem, krom toho že jsem dnes psala ten test, je venku vichřice. Vítr málem háže s lidma, často jezdily sanitky. Pravděpodobně i spadl nějakej ten strom..
Nevim kde ani s kym jsem byla, ani nevim co přesně se tam dělo. Co si pamatuju je jen ten hroznej pocit zoufalství, a moje tvár zkřivená v hrozném křiku "Nééé". Bylo to asi někde venku, protože kolem mě lítaly větve, listí.. prostě všechno, jako by to byl nějakej hurikán. Ale kvuli tomu jsem neřvala, to tam bylo asi jen tak k dokreslení toho pocitu zoufalství. Pak jsem byla jinde, a řvala jsem "ne, já je tam nenechám, vždyť je tou souvislý!" -měla jsem na mysli pravděpodobně rodiče kteří někde stáli uprostřed "náměstí" a mě někdo držel a nechtěl mě pustit abych je zachránila.(to se mi pravděpodobně do snu promítla diskrétka: )
Pak jsem zas byla asi jinde, a zas jsem řvala.. tentokrát "rákosku ne!"(tentokrát to nehrozilo že bych s ní dostala na zadek, spíš ji někdo ničil nebo zahazoval myslim.) načež ze mě začaly lízt nějaký ty definice z diskrétky, jako že jsem obhajovala že tohle by nešlo protože to není tranzitivní.. nebo tak něco.. prostě jsem věci z reálnýho života obhajovala nesmyslama z diskrétky. Nebo spíš nesmysly z reálnýho života obhajovala "smyslnou" diskrétkou? :D