29.11.2005


Chtěli jsme se dostat do domu, byli jsme dva, každej měl zvonítko kterým upozorňoval že dveře jsou odemčené a bezpečné. Takhle jsme se dostali až dovnitř.
Nejakej chlap(asi to byl ten s kterým jsem tam šla) mě vzal k sobě, veřila jsem mu tak jsem šla. Pak se mě ale snažil znásilnit. Nepovedlo se mu to. Nějak jsem mu unikla a zkončila s nohou na jeho ohryzku. Řekla jsem mu ať mi podá ruce. Podal mi je a já ho svázala. Nechal se. Nedůveřivě jsem si oblíkla všechno oblečení zpátky a chtěla utýct. Otevřeal jsem si dveře, a uvědomila si, že nemam pískátko. Věděla jsem, že musim jít tama, kde jsou pastelové barvy. Byly na schodech a u výtahu. Byla tam i nástěnka na zdi, nějaký čmáranice, a pak anglicky napsaný nějaký texty. Neuměla jsem to přečíst, ale zaujala mě binární malůvka něčeho, co vypadalo jako koňodrak. Byl nakreslenej čarama s jedničkama a nulama. Když jsem se na ně podivala pořádně, dlošlo mi že to může být cesta ven. Rychle jsem vyšla po schodišti, ale zjistila jsem, že tam jde i cesta nahoru, tedy že toho draka mam špatně otočenýho. Běžela jsem nahoru, schody byly obcas růžový, občas modrý, ale zatím bezpečný. Čim dál výš se ale hůř procházelo. Byly tam mříže.. před posledníma dveřma byla mříž hodně úzká, a já si vzpoměla na jednu větu.."než zkoušet delší cestu, která může být špatná, raději se vrať, a zkus tu druhou cestu co může být taky dobrá"rozběhla jsem se tedy rychle zpátky. Brány u schodů se uz začaly zavírat. Měla jsem strach. Vstoupila jsem tedy do toho výtahu, a modlila se aby se otevřel někde před pastelově barevnýma schodama. Vstoupial jsem do nějakýho sálu, a mihla se tam nějaká víla. Zoufale jsem na ni zařvala ať mi pomůže. Najednou něco bliklo, a já radu pochopila. Zařvala jsem "DEN" a najednou bylo světlo, a já mohla projít velkou branou ven, před ten hroznej barák.

Někam jsem odešla, a pak se asi zase vracela. Když jsem se blížila k tomu baráku,viděla jsem před nim auto. V kufru ležel zmrzačenej on. Nevim proč, začaly mi týct slzy, měla jsem ho snad ráda? Všude kolem byly mučící nástroje, byl snad sadista? Nechtěla jsem aby umřel..

Jeden chlap tam měl zvláštní plášť, když se do něj zahalil pokud byl mokrej, tak uschnul a trošku vyrostl. Chtěl nam nějak splnit přání, a já nevim co jsem řekla ale on odpověděl"budeš tancovat". Sestra zas dostala karty, s kterýma bude pořád vyhrávat. Byly to zvláštní karty, s černýma puntíkama místo čísel..