9.1.2006


Seděla jsem v nějaké třídě. Byla jsem ale hrozně nervózní, protože tam nebyl Jarda(M.z juda). Starala jsme se o něj, byl jinej. Chodil sem každej den a teď tu nebyl. Při každým sebemenším hluku jsem se podívala ke dveřím a vyskočila ze židle. Někdo z vedlejší lavice se mě zeptal "ty ho miluješ že.." podivala jsem se na něj, a zoufale řekla že ano.
Pak přišel. Zase vypadal trošku jakoby spal ve stoje. Když procházel kolem mě, chytla jsme ho za paži.Podíval se mi do očí a já ho stáhla na volný místo ve své lavici. Objala jsem ho. Měla jsem o něj hrozný strach.
Potřeboval svoji drogu. Dával mu ji jeden hrozně vysokej chlap. Tentokrát udělal vyjímku, nepouštěl mu to do krve, ale přesně naopak. Vzal mísu, a do ní nasypal tři balíčky něčeho, co hodně připomínalo citronovej vitacit. Rozpustil to ve vodě. Pak vzal sáček s něčim co vypadalo jako višňovej tabák, ale bylo to hrozně rudý, hustý, a měla to být nějaká speciální krev. Podíval se na Jardu a ten kývl. Začal postupně z té krve vymačkávat kousky do té misky. Žlutavá voda se začala barvit na červeno, a Jarda sténal a se svíjel v bolestech. Cítila jsem to s ním, bolelo mě to taky. Tekly mi slzy. Nechápala jsem ale, proč to tentokrát dělá takhle venku, dřív mu prostě do žil pustil ty tři sáčky prášku a pak mu tam pustil i tu krev. Divila jsem se že i takhle externě to tolik cítí, když se ho to vůbec nedotýká.

V nějaké rozbořené budově jsem byla se třema lidma. Chtěli jsme utýct. Chtěla jsem jít na obchůzku a zjistit jestli je cesta bepečná. Najednou jsme ale viděly, že přichází dva roboti. Zahli přímo do uličky, ze které by na nás viděli kdybychom začli utikat. Chtěla jsem se tam podívat a zjistit jestli šli dál nebo jestli to je past, ale jediná holka která tam byla zrovna se mnou mě zadržela, že se tam podivá ona, že její život není tak důležitej. Ona asi byla taky robot, i když měla lidskej vzhled.
Vešla tedy do uličky, hrdě a vzpřímeně, a pak už jsmem slyšela jen její řev. Rozběhla jsem se, a když jsem běžela kolem té uličky, zběžně jsem do ní koukla. Nevímuž přesně co tam bylo, neviděla jsem to, jen cítila.Ti dva roboti ji "grilovali". Mučili ji, a ona se škvařila a rozpouštěla. S hrůzou jsem nasadila co nejrychlejší tempo, proběhla celým barákem.. někde skoro u konce baráku jsem narazila na svoje dva další společníky kteří nás hledali. Nevšímala jsem si jich, ale oni viděli tu hrůzu v mojich očích. S rozběhem jsem skočila šipku skrz pootevřený okno. Byla jsem natolik rozběhlá, že jsem to okno rozrazila, přeletěla kus půdy, a celej potok kterej byl za tim barákem. Dopadla jsem do trávy judistickým pádem, takže se minic nestalo. Ti dva nečekali a taky rychle skočili z okna. Dopadli ale do vody, a brodili se až ke mně. Pravděpodobně jsem měla šedý vlasy z hrůzy. Ve vodě se občas mihl krokodýl, ale ti dva kluci se dobrodili až na mou stranu v pořádku.