K - část šestá
Konečně bude sama, napadlo ji. Po večeři je čeká bránění dobytého hradu v poslední etapě, a taky noc v něm.
Došla ke svému pokoji. Těšila se, až si dá sprchu. Večeře počká. Vstoupila dovnitř a šla si pro věci do pokoje. Ve dveřích však zůstala stát. Už ji to ani nepřekvapilo, na posteli seděl *2 a čekal na ni.
Zvedl se a šel k ní. "Co se tam stalo?" nechtěla mu to celé vyprávět. Byla unavená, rozhozená, plná emocí a chtěla být sama. "To je jedno." prohodila, a šla si pro věci. "Proč jsi neutekla?" nechápal. Smutně na něj pohlédla. "Nemohla jsem, slíbila jsem to." "Proč?" zčervenala, když si představila tu situaci, jak byla donucena před *1 pokleknout. "Donutil mě." hlesla, a rychle odběhla do sprchy, kde za sebou zavřela dveře. Škoda, že neměly klíč. Nešel za ní však. Chvíli počkala, a pak se odvážila začít svlékat. Stále v pozoru, připravená se zakrýt kdyby si to rozmyslel a šel za ní. Ani si tu sprchu tak nemohla pořádně užít.
Když vyšla z koupelny, stále seděl na její posteli. "Co tu ještě děláš?" vstal. Měl vážný výraz, odhodlaný, chladný. Trošku ji to znervózňovalo. Došel k ní a chytil ji za ramena. "Nepustím tě tam už." zasmála se "To přece nejde, musím to dohrát. Chci to dohrát." řekla přesvědčivě, i když se jí hlas malinko zadrhl. Opravdu to chtěla? Kterou z těch her vlastně chtěla hrát?
"Ne. Nemusíš." Lehce do ní strčil, až spadla do postele. Obkročmo si nad ni sedl, a propletl své prsty mezi její. Než se stihla vzpamatovat, měla ruce nad hlavou. "Chci..." znovu se chystala protestovat, ale z chtíče který viděla v jeho očích ji zamrazilo. Zkusila vytrhnout ruce z jeho, a když to nešlo, stiskla prsty jak nejvíc mohla. Místo aby mu tím způsobila bolest, však cítila, jak se slabost rozlévá v celém jejím těle. Přiblížil se k ní, a rty jí přejel po krku. Stála tam ještě měla značku od *1. Vyhnul se jí. Nosem jí lehce strčil do brady tak, že zaklonila hlavu, a nastavila mu celé hrdlo. Políbil ji do jamky mezi klíčními kostmi, a dalšími polibky se posouval vzhůru na druhou stranu krku. Lehce kousl, až jí mravenčení postavilo vlasy na zátylku. Cítil, že se podává jeho dotekům. Pustil jí prsty a přesunul ruce na zápěstí. Stále jí tiskl ruce k posteli. Trošku se nadzvedl, počkal až se jejích oči setkají, a zmocnil se jejích rtů. Netrvalo dlouho, a začala mu polibky oplácet. Položil jí dlaně do pasu, měl je krásně horké. Vysunul je výš, a tím jí vyhrnul tuniku, která jí byla příliš velká. Než si stihla uvědomit, že má ruce volné, svlékl ji. Opřela se mu rukama o hruď a začala uhýbat jeho polibkům. Nebyla si jistá jestli to chce. Vlastně, chtěla to, ale zároveň jí přišlo, že je to moc. Myšlenky jí říkaly že to má zastavit, a tělo chtělo aby pokračoval. Cítila, že když bude chtít, může to zarazit. Jestli to zvládne říct.
Ignoroval její ruce, líbal ji a hladil na všech částech těla, které měla odhalené. Zajel jí rukou pod záda, a ona se prohnula. Líbal ji od krku, mezi ňadry, na břiše, nad lemem kalhot, a než si to uvědomila, měla je rozepnuté. Jedním pohybem jí je stáhnul přes zadek, stoupl si, chytil ji za nohavice, a za chvíli ležela v posteli jen v kalhotkách. Když se jí nedotýkal, myšlenky získávaly převahu. Posunula se dál do postele, schoulila se do klubíčka a sledovala, jak si svléká košili. Couvla dál. Rozepínal si pásek. Couvla ještě dál. Klekl si na postel, natáhl k ní ruku. Uhnula. "No tak, přiznej si, že to chceš." usmál se na ni. "Ne." "Nevím." hlesla, a prohlížela si ho. Byl na její vkus hodně hubený, přesto chtěla cítit jeho kůži na své, dotýkat se obrysů svalů na jeho zádech. Třeba to ale byla jen zvědavost? Přisunul se k ní blíž. Pohladil ji po ruce, vzal ji jemně do své, a položil si její dlaň na hruď. Chtěla ucuknout, ale podržel ji tam, a ona cítila jak teplo z jeho těla proniká k ní. Chytil ji za kotník, zatáhl a tím ji stál pod sebe na záda. Zalehl ji, a rukou jí vjel po krku do vlasů. Rozbušilo se jí srdce. Rty se pootevřely v tichém vzdechu. V jeho očích viděla takovou jistotu, že začínala pochybovat o svém pohledu na realitu. Když ji znovu začal líbat, přestala vnímat okolí úplně. Měla pocit, že jeho ruce jsou všude. Odevzdala se mu. Zavřela oči, a nechala své tělo aby reagovalo na jeho doteky. Otočil ji na břicho, hladil ji po zádech, občas zabloudil prsty na bok a pohladil kousek ňadra vykukující z peřiny do které byla zabořená, vjel jí prsty do vlasů a lehce ji kousal do krku. Ani si nevšimla, kdy se mu podařilo svléknout jí kalhotky. Vlnila se v peřinách napůl na břiše, napůl na boku, v rytmech jeho těla. Jednu nohu měla pokrčenou a přitaženou skoro k břichu, na druhé jí ležel. Uvědomila si, že to, co cítí na svém pozadí, není ruka. Na chvíli pocítila strach. Opravdu to chce? Cítil její zaváhání. Nespěchal, ale jeho ruce začaly být naléhavější. Z něžnosti se stával chtíč. Pohladil a stiskl, políbil a kousl, tiskl ji k sobě, a nechal ji zvyknout si na pocit, mít jeho citlivá místa tak těsně na svém těle. Přitiskl jí dlaň na mušličku, a chvíli ji tam nechal. Chtěla se trošku odtáhnout, ale nešlo to. Když rukou nehýbal, za chvíli byla klidnější. Vnímala teplo jeho dlaně, a pulsování které jeho dotek vyvolával trošku hlouběji. Opatrně začal prozkoumávat, co si může dovolit. Cítil na svých prstech vlhkost, která prozrazovala jak na ni působí. Nečekal dlouho, zalehl ji, přidržel si ji za stehno, a po vlhké cestičce do ní pronikl. Chvíli v ní zůstal, lehce ji kousl zezadu do krku, a počkal až se mu podvolila. Pak se v ní začal pohybovat. Zabořila tvář do peřiny, povlečení svírala v pěstech. Stále jí hlavou probíhaly protichůdné pocity. Její tělo ale reagovalo, a ona to nedokázala nijak ovlivnit. Otočil si ji, chytl ji za nohy a přikrčil je. Opřel se dlaněmi kousek od jejích prsou, a miloval se s ní. Opřel se o předloktí aby si uvolnil jednu ruku, a hrál si s jejím ňadrem. Nechápala to, ale pohled do jeho očí ji uklidňoval. Jako by jí dával jistotu, že vše je tak, jak má být. Vzrušení se v ní stupňovalo. Když cítila, že to dýl nevydrží, protáhla mezi jejich těla svoji ruku, lehce ho škrábla po břiše, a přiložila si ji na svoji perličku. Cítil naléhavost s jakou se na něj začala tlačit. Prohýbala se v zádech a nabízela mu své ztopořené bradavky k dotekům. Když zrovna nepřestávala dýchat, lehce sténala. Zmáčkl jí bradavku mezi prsty a promnul ji. Projela jí vlna mrazení. Zrychloval přírazy, chytil ji za krk a lehce stiskl. Cítil, jak se začíná celá stahovat. Prohýbala se víc a víc, zakláněla hlavu, přestože se tím trošku škrtila o jeho ruku, a pak přišel výbuch orgasmu. Vykřikla, zaryla mu nehty do ramene, a jejím tělem prošla vlna co ji vymrštila vzhůru tak, že se nalepila na jeho již námahou zpocené tělo. Stahy v jejím klíně objímaly jeho mužství jako by ho chtěly vtáhnout ještě hlouběji. Párkrát se v ní ještě pohnul, přirazil jak nejvíc mohl, a připojil se k jejímu orgasmu. Cítila jak ji plní svým semenem. Zalehl ji, a pevně objal. Dala mu ruce kolem pasu, a hladila ho po zádech, ramenou a trošku ostýchavě i po zadku.
Když se jejich srdce zklidnila, vstal a začal se oblékat. Ležela a pozorovala ho. Cítila jak z ní vytéká důkaz toho, co se právě stalo.
"Donesu ti večeři." řekl, a odešel z pokoje, než se vůbec stihla vzpamatovat. Slyšela cvaknutí. Doběhla ke dveřím a její neblahé tušení se potvrdilo. Zamkl ji. Odběhla zpět, sáhla do kapsy pro klíč. Nebyl tam. Pojistil se a vzal jí ho.
Sakra! Zuřila. Jak si to vůbec může dovolit? Není to snad její věc, jestli chce hru dohrát nebo odejít? Teď nemůže ani jedno. Co tu má sama dělat?
Na večeři byli všichni, kromě ní. Vůdce její skupiny už se tomu ani nedivil. Utekla už vícekrát. Zato z druhé skupiny to pár členů zaujalo. Asi je napadlo, že se jim chtěla vyhnout. Když *2 bral zbylou večeři a odcházel, ještě tím jejich názor umocnil.
Vraceli se do hry. *2 jí donesl večeři. Nezdržel se. Položil ji na stolek u dveří, a než mu stihla vynadat a něco udělat, už opět zamykal.
Začala etapa. Měla být uvnitř hradu a nebyla. *1 se zvedl, a šel do nepřátelského tábora. Šel sám, a bez zbraně. Nikdo na něj tedy neútočil. Chytil *2 za paži a naznačil mu ať si stoupne. "Kde je?" zeptal se naštvaně. "U sebe," odpověděl klidně, a odvrátil pohled zpět k ohništi. "Dej mi klíče." nastavil *1 dlaň. "Nechce tě vidět." "To mě nezajímá, má být ve věži, hra pokračuje." Zabodl se mu pohledem přímo do očí "Nedám ti je, poraď si jak chceš."
*1 zaskřípal zubama, otočil se a šel zpět k hradu. Chvíli něco řešil s vůdcem a pak, ještě před tím, než se cokoliv v etapě začalo dít, odešel. Věděl, kde je další klíč.
Chodila po pokoji tam a zpět. Na jednu stranu byla ráda, že ze dne, který měla *1 poslouchat ho většinu, nebo asi i celý den neuvidí, na druhou stranu jí vadilo, že je mimo hru. Přijela sem aby to zažila. Ne aby seděla někde v pokoji na posteli a čekala, až ji milostivě pustí domů, když hra skončí. Podívala se z okna, nebylo kudy utéct. Musela by mít pěkně dlouhý žebřík nebo provaz, aby se dostala dolů. Zabušila na dveře, v naději že ji třeba někdo uslyší a přivolá pomoc. Všude byl klid. Na ubytovně nikdo nezůstal.
Rozplácla se na postel a koukala do stropu. Představovala si boje na nádvoří, úsměv vůdce a je.. v zápalu boje, v davu, přesto neskutečně vyčnívající svojí osobností.