Dům - část první
Jako pokaždé, od doby kdy se stala ta věc, se plížila nocí směrem k opuštěnému stavení. Už z dálky viděla svítit zámek na dveřích, který noc co noc odemykala. Vlastně ho spíš tušila než viděla. Znala to místo už natolik dobře, že by tam trefila i se zavázanýma očima.
Cítila mrazení v zádech, a i přesto že tohle nebylo poprvé, doléhalo na ni vzrušení. Dlouhý černý plášť se otíral o její nahá lýtka, a bradavky jí pod chladivou látkou ztvrdly.
Došla ke dveřím, a rozechvělou rukou strčila klíč do zámku.
Otevřela, a vstoupila do velké haly.Byla tam tma, úzký paprsek měsíčního světla jen mdle osvětloval široké schodiště vedoucí do vrchních pater domku.
Polkla. Zvedla hlavu, aby jí kapuce nebránila v pohldedu vzhůru, a vydala se po zaprášeném schodišti vstříc nočnímu dobrodružství…
Potichu šel k místnosti ze které viděl vycházet světlo.
Pokoje už pěkně dlouho neměly v pantech dveře. Většinu jich nahradil jen kus ztrouchlivělého dřeva kymácejícího se na jednom ze dvou pantů. Některé vchody nedůkladně kryly zašlé závěsy, teď rozežrané od molů a plné prachu.
Došel až k tomu mihotavému světlu, a zvědavě nakoukl dovnitř.
Byl napjatý. Věděl že uvnitř někdo je, nejen kvůli světlu a tiché hudbě. Mezi všemi zvuky z okolí totiž zaslechl občas i nepopiratelně ženský sten.
Co však před sebou uviděl, když jeho svalnatá postava vyplnila rám dveří, si netroufl ani představit ve svých nejtajnějších snech.
Nalevo v horním rohu místnosti stála veliká manželská postel s kovovými mřížemi na obou stranách. V čele postele byly mříže vyšší, ve středu mohly sedící ženě dosahovat téměř ke krku. Ve spodní části postele mříž jen zlehka převyšovala matrac. Ovšem z této strany byla vidět celá plocha, až k nohám postele.
Kupodivu podlaha v této místnosti byla docela zachovalá, jako by někdo z těžkých dřevěných parket denně stíral prach, a jakoby nikdy nebyla poškozena. Dřevo však přesto bylo tmavé a zjevně staré jako sám dům. Byla to snad dříve nějaká tajná komnata, do které nikdo neměl přístup?
Na zdích kolem občas chyběla omítka, a odhalovala tak červenorůžovou nahost cihel. V jediném okně které v místnosti bylo napravo od dveří, se výhružně tyčily černé mříže. Bylo to právě to okno co ho sem přivedlo. To ze kterého viděl vycházet ono podivné světlo, které mimochodem vycházelo z tlusté rudé svíce, stojící uprostřed 12ti menších čajových svíček na masivním obdelníkovým stole, stojícím našikmo od okna.
Za stolem byla i často poážívaná dřevěná židle. Taková ta uplně obyčejná. Pravděpodobně též patřila k původnímu vybavení domu.
Na pravé straně stolu byla otevřena jediná zásuvka. Byl v ní zasunut klíč na stříbrném řetízku.
Jak v oné zásuvce, tak i na stole, ležel štos popsaných i nepopsaných papírů. Na nejvrchnějším z těch na stole ležela stříbrná propiska.
Svíčky osvětlovaly celou místnost, a dodávaly jí zvláštní atmosféru, kterou podtrhovala smyslná vůně zapálené vonné tyčinky a pomalá hudba, linoucí se z maličkého rádia, uschovaného v dřevěné skříňce napravo od dveří. Ač před rádiem stál dřevěný podstavec s vonnou tycinkou, asi s úmyslem jej zamaskovat, stejně to rádio maličko kazilo celkový dojem z místnosti.
Kazily ho ovšm i plné a prázdné lahve červeného vína, které naopak byly vlevo v rohu, naproti postele.
Přesto že místnost jen letmo přelétl pohledem, ty flašky vína ho dráždily. Všiml si vedle postele napůl plné skleničky. Pila.
Když se konečně mohl začít plně soustředit na to, co mu po vstupu do místnosti vyrazilo dech, už necítil to překvapení, šok, ani slabost.
Před ním na obrovské hříšné posteli, na černém saténu s rukama připoutanýma k čelu postele kovovými pouty se na břiše svíjela nádherná žena. Alespoň z toho co zatím viděl usoudil, že je moc krásná.