Dva

Využila toho, že pro něj vlastně byla stále cizí, a tím téměř neviditelná. Sedla si kokusek od jeho stolu, a nenápadně ho sledovala. Fascinovaly ji jeho stehna. Sice v riflích, ale i tak vynikala jejich mohutnost. A ten zadek, když se postavil... Vlastně rifle měla vždycky na chlapech ráda.
Na chvíli přeskočila pohledem k jeho tváři. Ač s hustým strništěm, stejně vypadal hrozně mladě a nevinně. I když se usmál, jako by měl v očích smutek. Vrátila se pohledem k jeho stehnům, a zkoumala ho dál. Jeho ruce také nevypadaly špatně. Najednou cítila, že se na ni někdo dívá. Otočila se tím směrem, a jejich oči se střetnuly. Neuhnul, jen se usmál. Polilo ji horko. Nedělala nic špatného, přesto si připadala jako by ji přistihnul při něčem intimním. Ucukla pohledem, a začala si nervózě pohrávat se svými prsty. Stále se na ni díval, nešlo to vydržet. Zvedla se a odešla ven, aby se trochu zklidnila. Opřela se o zeď, zavřela oči, a zhluboka dýchala. Najednou jí to přišlo úsměvné. Utekla jak malá školačka.
Chvíli na to k ní přišla malá holčička a podala jí kus papíru, že jí to někdo posílá. Zvědavě lístek otevřela a četla „Přijď přesně v šest na adresu xxx.“ Překvapeně tu větu četla stále dokola, a nevěděla co si o tom myslet. To místo bylo kousek, našla by to, ale má tam jít? Proč? Bylo jasné, že to psal on, ale co po ní chce? Co na té adrese bude?
Schovala lístek do kapsy, a šla zpět do budovy. Na svém místě už neseděli. Ulevilo se jí, ale zároveň jí to bylo trošku líto. Chtěla se ujistit, že udělá dobře když nikam nepůjde.

Do šesti zbývala poslední hodina. Začalo jí to znovu vrtat v hlavě. Co jí může chtít? Co na tom místě vlastně je? Když tam půjde, vždycky přece může odejít, ne? Zvědavost byla čim dál větší, a nešlo jí odolat. Mrkla na hodiny, ještě byl čas, mohla si to místo alespoň z dálky obhlídnout... Vzala si bundu a šla.
Z dálky to vypadalo jako obyčejný dům, s trošku masivnějšími dveřmi, ale jinak úplně normální. Žádné nápisy, žádný klub ani obchod. Věděla ale jistě, že tam nebydlí. Na chvíli zapochybovala, jestli se přecijen nemá vrátit, ale nemohla spustit zrak z těch dveří. Znovu si vytáhla lísteček, přečetla si tu větu s adresou, párkrát ho nervózně promnula v prstech. Pak ho schovala, zvedla hlavu a rázně vyšla vstříc neznámu.

Byla tam přesně v šest. Má zaklepat? Zazvonit? Mimoděk očima zapátrala po stěně kde by našla zvonek, ale nic tam nebylo. Dveře byly z tlustého dřeva s kováním, a asi by přes ně zaklepání slyšet nebylo. Zkusila vzít opatrně za kliku, a dveře se s vrzáním otevřely. Překvapeně zůstala stát, protože místo obvyklé chodby byly za dveřmi rovnou schody. Kamenné schody dolů, někam do sklepa. Byly mdle osvětleny odněkud zespoda, a mihotání jí napovědělo, že to není elektřina. Bylo jí jasné, že pokud vstoupí, nebude tak snadné odejít. Přesto se to rozhodla risknout. Pomalu scházela dolů. Musely to být tak dvě patra, než poslední schod vyústíl do prostorného pokoje. Světlo vycházelo jen z několika cíleně rozmístěných svíček a se zapáleného krbu. Zapátrala zrakem po místnosti. Uprostřed pokoje stál stolek, na něm dvě sklenice a láhem vína. U stolu byly dvě křesla a gauč s vínově červeným potahem. Na zemi byly různě položené kožešiny, a kolem zdí bylo pár kousků dřevěného nábytku. Strop byl podepřen dřevěnými trámy. Nebyl rovný, a pokoj rozhodně neměl obvyklý čtyřstěnný tvar. Celkově si připadala jako v nějaké luxusně vybavené jeskyni. Vtom zachytila pohyb. Na gauči někdo ležel, a zrovna zvedal ke rtům sklenku s vínem, od které se odrazilo světlo z krbu. Byl ve stínu, takže si nemohla být jistá kdo to je, ale podle postavy, hlavně podle těch stehen, si to rychle domyslela. Musel ji vidět, a stejně nic neříkal.
Najednou k ní někdo přišel zezadu, položil jí ruku kolem pasu, naklonil se k ní, a klidně pronesl „vidím, že už sis to tu prohlédla. Pojď dál.“ pokynul jí rukou aby šla ke stolu, a sám se přesunul k jednomu křeslu. Sundal jí bundu, jako by byla běžnou návštěvou. Posadil se, a naplnil obě zatím prázdné skleničky vínem. Usmál se na ni, a jednu jí podal. Vzala si ji, a napjatě si sedla do volného křesla. Stále čekala, že jí nějak naznačí smysl této návštěvy. Těkala pohledem z jednoho na druhého, a furt nevěděla co si myslet, nebo co říct, tak raději mlčela. Napila se. Atmosféra toho místa ji začala pohlcovat. Z jejich pohledů měla pocit jako by se stále zmenšovala, a jen ta sklenička v ruce mohla za to, že si uvědomovala i samu sebe. Když měla skoro dopito, slyšela „Ukaž jí to“.
P. se Zvedl z gauče. Byl opravdu velký. Podal jí ruku, pomohl jí z křesla, a odváděl ji směrem ke krbu. Nechala se vést. Došli k jednomu z dřevěných trámů u krbu, ke kterému ji najednou nečekaně prudce přitiskl. Než stihla vydechnout, měla jeho stehno mezi nohama a ruce nad hlavou. Jednou rukou jí svíral obě zápěstí, a druhou si přitahoval zvrchu nějaký řetěz. Snažila se mu vyškubnout, ale měl hroznou sílu. Přitáhl řetěz, na kterém byla kovová pouta. Snadno jí je zacvakl, a řetěz opět vytáhl lehce vzhůru. Srdce se jí divoce rozbušilo, a nechápavě se dívala, jak se z té nevinnosti, kterou v něm před chvílí viděla, stává odhodlanost. Věděla, že teď udělá to co chce, ať mu do cesty přijdou jakékoliv překážky. City byly stranou, neviděl ji jako ženu, viděl ji jako cíl. Ale cíl pro sebe? Nebo pro toho druhého?
Od pasu vytáhl nůž, a rozpáral jí část tílka mezi ňadry. Zbytek jednoduše roztrhl. S ničím se nezdržoval. Mohla se jen odevzdaně dívat, jak pomalu jde za tím, co považuje za vítězství.
Snažila se odhadnout kam až zajde. Četla v něm. Věděla co neudělá, a snažila se zjistit co udělá.
Z myšlenek ji vyrušil zvuk skleničky tvrdě postavené na stůl. *** se zvedl z křesla, a šel k nim. Úplně zapoměla, že tam je také. „stačí, teď mi ji na chvíli nech“, řekl, a jí se málem podlomily nohy, když P. vysunul své stehno z jejího rozkroku, a odešel zpět ke gauči. Trhla rukama ve snaze zakrýt si ňadra. Díval se jí přímo do očí, což nemohla vydržet. Chytil ji za bradu, a přinutil ji aby se na něj také podívala. Úsměv zmizel, teď to byl čistý chtíč a zlo. Chtěl aby to viděla, aby se bála. Užíval si to, že si s ní mohl hrát. Rozepl jí poklopec, a stáhl jí kalhoty pod zadek. Zmáčkl ji za půlky zadečku, chytil ji v pase, a otočil čelem k trámku, na kterém visela. Snažila se otočit zpět, ale nedovolil jí to. Nechal ji vychutnat tu nejistotu co s ní bude. Jednou rukou si ji přitáhl za vlasy, a druhou zkoumal její ňadra. Mačkal je a potěžkával, tahal ji za ztvrdlé bradavky, občas rukou sjel na bříško nebo ke krku. Zavřela oči, a snažila se přeorientovat na tu změnu. Nelíbilo se jí to. Nebo líbilo? Cítila jak jí mezi stehny pulzuje zrádná tepna rozkoše. Pak ji pustil, ale ne na dlouho. Stoupl si k ní z boku, takže se na něj mohla podívat. Počkal, až si všimne co drží v ruce. Než na to ale stihla zareagovat, už jí na zadek dopadla první rána. Trhla rukama až se jí pouta zařízla do kůže, a sykla bolestí. Nehodlal ji šetřit. Padla druhá rána, a hned za ní třetí. Kroutila se a svírala půlky, aby tu bolest zahnala, ale než bolest stihla odeznít, dopadaly jí na zadek další a další rány. „dost prosím“ vykřikla, a z očí jí začaly pomalu téct slzy „už ne!“ snažila se ho zastavit. Na poutech už spíš visela, a zadek měla v jednom ohni. Nechal jí jen tolik času, aby uvolnila stažené půlky zadečku, a pak pokračoval. Prosila ho aby přestal, a slzy jí po tvářich stékaly na zem. Přesto jí po stehnech stékala milostná šťáva, a celé její tělo volalo po dotecích.
Pak přestal. Pohladil ji po zčervenalých půlkách zadku. Byl spokojen. Pravděpodobně bude mít na pár dní památku. Teď teprve jí sundal kalhoty i s tanga kalhotkami úplně. Nebránila se. Neměla na to dost sil. Otočil si ji k sobě, a pohladil ji po tváři. Zase se usmíval, ale to ji moc neuklidnilo. Ruce už téměř necítila, a na zadek si asi pěkně dlouho nesedne. Vzdorovitě odvrátila pohled, a snažila se uklidnit svůj dech. Chytl ji za bradu, a otočil jí hlavu k sobě. „líbilo se ti to, že?“ Vrhla po něm vražedný pohled, ale neodpověděla. Nebylo na to co říct. Pustil ji, a poodešel. Skoro z toho byla zklamaná.

Opět k ní přišel P. . Až teď si všimla, že jsou oba do půl těla svlečení. Vsunul jí stehno mezi nohy a přitiskl ji ke sloupku aby nespadla. Otevřel jí pouta. Ruce jí volně spadly podél těla. Mravenčilo jí v nich, a nemohla je zatím ani zvednout. Chytil ji jednou rukou v podpaži, sehnul se, a vzal ji do náruče. Opřela si hlavu o jeho rameno. Skoro jí bylo líto, že ji nesl jen takový kousek. Položil ji před krbem na kožešinu. Lehla si na bok, a schoulila se do klubíčka. Ruce se jí začaly pomalu vzpamatovávat. Nenechal ji tak však dlouho. Jen si rozepnul rifle, a už byl zase u ní. Otočil ji na záda, roztáhl nohy, a zalehl jí je svým tělem. Se syknutím nadzvedla bolavé pozadí, ale po chvíli už jí byla hladivá kožešina téměř příjemná. Pohladil ji po prsou, a přes bříško sjel dlaní až k jejímu rozkroku. Instinktivně vymrštila ruce aby mu v tom zabránila. Ještě byly pomalejší a slabé. Asi i kdyby nebyly, stejně by jí to k ničemu nebylo. Zajel jí prstem do vlhké dírky, a začal tam směřovat své mužství. Snažila se od něj odtáhnout, a zoufale zrakem bloudila po okolí, co by jí mohlo pomoci. Místo toho však zůstala jako přimrzlá, když si všimla, že jen asi metr od ní jsou boty... vlastně nejen boty. Pomalu zvedala zrak až k rozeplému poklopci. Pak se *** rychle podívala do tváře. Díval se na ně jakoby s očekáváním. Z překvapení ji vytrhl prudký příraz. Vykřikla. Otočila se zpět k P. nad ní. Rukama se opřela o jeho hruď a snažila se mezi ně nacpat své koleno. Zalehl ji ještě víc, a stále přirážel. Nahnula se k němu a kousla ho do ramene. Lehce se odtáhl, a chytl ji pod krkem, takže svůj pokus nemohla zopakovat. Zaryla mu do těla své krátké nehty, ale vypadalo to, že z nich bolest téměř necítí. Snažila se zklidnit dech a přemýšlet jak z toho ven. Jeho pohyby neustávaly. Nemohla se na něj podívat kvůli té ruce na krku. Neviděla ani, kde je ten druhý, což ji trochu znervózňovalo. Pak stisk na krku zesílil. Začala zmatkovat. V pudu sebezáchovy jí vystřelily ruce k jeho zápěstí a marně se snažily uvolnit to sevření. Prohnula se v zádech ve snaze ho ze sebe shodit, ale byl moc těžký a silný. Najednou ji pustil, chytl si ji za vlasy, a přitáhl jí hlavu ke svému penisu. Strčil jí ho do úst, a za chvíli už do ní stříkal pořádnou dávku horkého semene. Snažila se to rychle spolknout, ale stejně než ho z ní vytáhl tak se začala trochu dusit. A bylo po všem. Nebo si to alespoň na chvíli myslela..

Nedokázala se na něj teď podívat. Mísilo se v ní tolik pocitů. Byla naštvaná, že se nedokázala ubránit. Připadala si právem zneužitá, a zároveň musela připustit, že se to části jejího já i líbilo. Mimoděk rychle přeletěla zrakem po místnosti, a hledala kde je ten druhý. Seděl opět v křesle, a zrovna dopíjel sklenici. Díval se na ni. Rychle uhnula pohledem. Schoulila se do klubíčka a dívala se do ohně. Čekala, co bude dál. Jeden z nich před ni postavil sklenici vody. Neohlížela se. Když se vzdálil, s povděkem celou sklenici vypila. Byla tam snad pět, deset minut, a stále se nic nedělo. Srdce se jí zklidnilo, a začala se zase cítit silnější. Otočila se směrem ke stolu u kterého seděli. Pak začala zrakem bloudit po místnosti a hledala svoje oblečení. Nebylo tam.
Vrátila se pohledem k těm dvěma. Ten co ji seřezal páskem se jí přecijen zdál nebezpečnější, i když možná neměl takovou sílu. Ukázal jí prstem ať jdek němu. Zaváhala, ale nenapadlo ji nic lepšího. Alespoň zjistí proč ji volá. Byly to tak tři kroky, a ona stále nahá, tak tu vzdálenost raději opatrně dolezla po čtyřech. Tázavě se na něj podívala. „Pojď blíž“ posunula se o dalších 10 cm. „ještě blíž“ natáhl k ní ruku. Zkoumavě se mu zadívala do očí, a snažila se z nich vyčíst co s ní zamýšlí. Posunula se ještě o kousek, připravena zase rychle couvnout. Natáhl se k ní a pohladil ji po vlasech, pak po zádech, a skoro jemně jí vzal ruce do svých dlaní. Chvíli si s nimi hrál, a pak jí natáhl ruce na bok křesla přes své stehno. Udělala po kolenou krok dopředu aby se tam nerozplácla. Klečela tak těsně před křeslem, mezi jeho nohama. Položil si její hlavu na stehno, jednou rukou si ji přidržoval, a druhou ji hladil po zádech. I když byl něžný, zůstávala napjatá. Bála se ho. Když ji však už hladil delší dobu, udělala chybu. Zavřela oči, a začala si to vychutnávat. Párkrát jí prohrábl vlasy, takže když to udělal již poněkolikáté, nevěnovala pozornost tomu, že jí hlavu posunul lehce dozadu. Pak ale stisk lehce zesílil, a její tvář se otřela o jeho ztopořený penis, který jí nečekaně a bleskově zasunul do úst. První co ji napadlo bylo skousnout. V půlce ji ale něco zarazilo. Bohužel byl jedním z těch, pro které má slabost. Nemohla mu doopravdy ublížit. Jedinné co jí zbývalo bylo odolat, nenechat porazit sebe, když už nemůže porazit jeho. Chtěla se začít bránit jinak, ale vlastně to nebylo potřeba. Když odezněl první šok, držel ji už za vlasty jen zvolna. Přesto jí stále lehce hýbal hlavou aby ho kouřila. Vytáhla si ho z pusy a chtěla se narovnat. To jí však nedovolil. „Buď hodná, a já budu také hodný“, řekl, a začal jí penis otírat o tváře a o rty. Reflexně pootevírala rty, a pak je vědomě opět zavírala. Nechápala svoje reakce. Její tělo řikalo že to chce, že touží po tom ochutnat jeho sperma a cítit zadostiučení z toho jak ho krásně udělá, na druhou stranu jí rozum jasně varoval že s ní manipuluje. Měla by mu ublížit, porazit ho, a pak odejít. Zatím rozum vyhrával. Cítila se tím silnější. Trhnutím jí zaklonil hlavu aby se mu podívala do očí. Viděla tam opět to zlo. Nebyl spokojen, to bylo jasné. Přitáhl si ji nahoru, a ohnul si ji přes kolena. Věděla co přijde. Stáhla půlky a snažila se dostat z té nevýhodné pozice. Padla první rána. Vykřikla. Zadek ještě měla citlivý z předchozí nadílky. Upravil si její polohu na svém klíně, a uhodil znovu, několikrát za sebou. Pak jí zvedl hlavu, aby na něj viděla „budeš už hodná?!“ mlčela. Padly další rány, a otázka se opakovala. Začaly ji v očích tlačit slzy bolesti, zato šťáva co jí stékala z rozkroku už mu smáčela rifle. Chtěla to zastavit, ale nehodlala se nechat porazit tak jednoduše. Zasunul dnaň mezi její stehna, a přitiskl ji na její mušličku. Pak jí dovnitř strčil dva prsty. Sevřela stehna aby mu v tom zabránila, ale bylo pozdě. Prsty už měl v ní. Chvili si s ní hrál, než ruku vytáhl.
Prudce se postavil, a chytil ji v pase aby neupadla. Všimla si, že nejsou sami. Teď tu na ni byli oba.
P. jí zkroutil ruce za zády. Volnou rukou ji chytl pod krkem a položil si její hlavu na rameno. Nemohla se tak dívat před sebe. Srdce jí bušilo tak, že to snad muselo být vidět. *** jí stiskl ňadra, a mezi prsty jí zmáčkl bradavky, silněji než musel. Sevřela zuby, a rozhodla se, že ať ji trápí jakkoliv, bude mlčet. Nenechá ho vyhrát.
Sehnul se k ní, a stiskl jí bradavku mezi zuby. Zatáhl za ni, a pustil. Zrychleně dýchala a snažila se předvídat co udělá dál. Položil jí dlaň na vnitřní stranu stehna, tak těsně k jejímu citlivému místu, že se o něj skoro otřel. Zmáčkl, a vyjel dlaní na její bříško. Chytil ji pevně za boky, a otřel jí o třísla svůj ztopořený penis. Neměla kam uhnout. Stiskla alespoň stehna k sobě. V hlavě se jí znovu objevil obraz toho, jak jí ho strčil do úst když před ním klečela. Znovu se jí zrychlil dech, a stehna povolila ve stisku. Všiml si toho. Zvedl jí jednu nohu, takže se musela opřít o P. za ní aby nespadla. Ruce jí cukly ve snaze o něco se opřít, ale ze sevření se ani nehnuly. Napjatě čekala, že teď do ní *** vklouzne. Místo toho se sklonil, a ze tolu zvedl sklenici, ve které zbývalo ještě trochu rudého vína. Studený okraj skla jí přiložil na stehno, přitlačil, a sunul jí ho výš mezi nohy. Cítila, jak sklenice snadno klouže vzhůru díky vlhkosti jejího vzrušení, kterému nedokázala zabránit. Když byl již téměř u cíle, napjala špičky na nohou aby uhnula. Přesto se její tělo třáslo a toužilo po tom doteku. Otřel jí sklenici o lístečky, a pak ji odtáhl. Pustil jí nohu, takže znovu stála pevně na zemi. Ruka kolem jejího krku povolila sevření tak akorát, aby se mohla podívat před sebe. Jako v tranzu sledovala, jak se od sklenice kterou před chvíli měla mezi stehny odráži plameny z krbu. Pozvedl ji, jako by jí chtěl připít. Z okraje stékala do rudé tekutiny její milostná šťáva. Cítila, jak se jí do tváří dere horko. Lehce skleničkou zamíchal, a napil se. Očima mu visela na rtech, když ji probral prudký zásun. Uvědomila si, že jí P. již nedrží ruce...