Hodně dlouhá fantazie o matfyzákách, která je a zůstane navždy jen fantazií.

Toto je první necenzurovaná fantazie kterou nechci opravdu uskutečnit.
V Praze na Tróji 9.8.2004
pouta V Praze na Tróji 9.8.2004

Přivázali mě do okna tak, že jsem tam stála rozkročená, s rukama nad hlavou, jak nějaká barbína ve výkladní skříni. Na jednu stranu jsem byla ráda že mě přivázali, protože jinak bych asi už byla mrtvá dole na dlažbě. Podemnou jezdily auta a chodili lidi velcí asi jako mravenci. Do 15tyho patra se naštěstí nikdo z nich nepodíval.
Byla jsem klidná, než jsem zaslechla jak se otevírají dveře, a dovnitř vstoupilo asi 20 kluků. Navíc jsem si brzo všimla že i v budově naproti jsem strhla rozruch a začaly se tam otevírat okna.. Za chvíli bylo v každým okně spousta kluků, ke všemu to byli matfyzáci. Celá jsem zrudla a rychle odvrátila hlavu nabok. To jsem ale neměla dělat protože se mi tak naskytl pohled na ty co byli v místnosti. Vypadali že se na mě co nevidět vrhnou a rozsápou mě na kusy. Za chvíli se ale dostalo vysvobození v podobě černého šátku přes oči. Nevím kdo mi jej uvazoval, ale na tom nezáleží. Stála jsem v okně v potupné pozici a čekala co se bude dít.
Cítila jsem něčí ruce. Pohladily mě po šíji až mě zamrazilo, a zachvíli jsem ucítila jak mi pomalu zapíná kolem krku obojek. Voněl kůží a kovové zapínání mě při každém pohybu zastudilo. Cítila jsem se nesvá z toho, že kolem mě sou samí matfyzáci, proč zrovna oni? Proč kluci kteří sou tak tajemní blázniví, nevypočitatelní, chytří a hezcí? Nejhorší asi bylo že jsem některý z nich znala. Ještě víc jsem znervózněla když bylo už pěkně dlouho ticho. Nic se nehejbalo a já měla chvilku pocit že jsem tam zustala sama.. Snažila jsem se dostat z pout, ale byly utažený fakt pevně. Možná je to dobře, aspoň nespadnu.
Najednou mi na zadek káplo něco studenýho. Za chvíli zas, ale to už jsem cítila jak mi kostka ledu klouže od krku po páteři až do žlábku mezi mými půlkami. Reflexně jsem je stáhla, ale cítila jsem že kostka klouže dál na stehno, kde se uplně rozpustila. Nevěděla jsem kolik lidí v pokoji zůstalo, jestli jeden dva nebo všichni..? a co ti v tom okně naproti? Dívají se pořád nebo už odešli? To ticho mě mátlo a znervózňovalo..
Ucítila jsem další kostku ledu, tentokrát na krku a sjížděla k ňadrům.. cítila jsem teplo ruky která led držela, a zkoušela uhodnout čí asi je. Nebýt tak nervózní, možná bych si i vychutnala jak objížděl ledem kolem mé bradavky, která se ihned vztyčila. Zadržovala jsem dech s absurdní myšlenkou aby ten led nespadl. Věděla jsem že ho někdo musí držet, dokonce že ten někdo stojí jen kousek za mnou, na stole před oknem. Přitom ten dotek byl tak jemný a plynulý že jsem měla pocit jakoby nějakým kouzlem klouzal sám. Vypínala jsem ňadra a sanžila se přidržet tu ledovou slzu bradavkou, zachránit ji před pádem dolů do nekonečna..
Led sklouzl pomalu k podpažní jamce, kde se pochvíli v žáru rozpustil. Byla jsem téměř zklamaná, když tu jsem ucítila chlad na svých rtech.. pootevřela jsem je a poddala se tomu dotyku. Sjížděl níž po bradě krčku, mezi ňadry, nechávajíc za sebou vlhkou chladnou cestičku. Na chvíli se zastavil v pupíku kde téměř roztál, a kapka po kapce mi stékala skrze proužek chloupků až na klitoris. Cítila jsem že se začínám stahovat, bylo to tak krásné.. K mému zklamání se pak chvíli nic nedělo. Opět jsem se začala bát že mě tam nechali samotnou, ale brzo jsem pocítila něčí přítomnost. Cítila jsem někde blízko sebe mužskou vůni, pot smíchaný s nějakým parfémem. Nebyla to nepříjemná vůně. Spíš naopak. Připravovala jsem se na to co se asi bude dít, ale ostrou ránu která mi dopadla na zadek jsem tedy rozhodně nečekala. Vykřikla jsem, když vzduch proťala další rána. Byl to nějaký bičík nebo rákoska, ale hodně to bolelo, i když jsem věděla že do toho nedává všechnu svoji sílu. Bála jsem se že ji později použije. Neměla jsem čas se ani pořádně nadechnout když dopadla další rána, tentokrát na záda. Střídavě jsem cítila jak mě bije přes záda, zadek a stehna. Při každé ráně jsem vykřikla bolestí, ale zároveň jsem cítila, jak tam dole vlhnu. Když mi moje šťáva začala pomalu stýkat po stehnech, rány ustaly. Ustávaly i moje vzlyky, a já si představovala jak asi teď vypadá moje tělo zezadu.
Když mi něčí 2 prsty vklouzly mezi nohy, leknutím jsem se stáhla. Divila jsem se sama sobě že mě to ještě překvapuje. Ten kdo toto řídí asi ví co dělá. Jak sakra může poznat okamžik kdy to nejmíň čekam a pak přistoupit k akci? To jsem tak průhledná nebo mě má tak přečtenou? Omotal si moje vlasy kolem zápěstí a trhnul dozadu. Stál takovej kousek za mnou a přitom se mě tělem nedotýkal. Přitáhl si mou hlavu bliž a zašeptal mi do ucha "vzrušuje tě to že? Ty moje malá děvko, chceš abych tě ošukal?" neodpověděla jsem, a on to ani nečekal, jen se drsně zasmál, přitiskl mi na zadek svoje ztopořené mužství, a pak mě prostě pustil a odešel.
Po chvíli jsem ucítila že za mnou opět někdo stojí. Byl to ale někdo jiný, poznala jsem to podle vůně. Nebyla to ta drsná směs potu a parfému, bylo to mnohem jemnější. Znervóznilo mě to, protože až doteď jsem si mohla myslet že všichni odešli a zůstal jen jeden. Kolik jich tam ještě je a dívá se na mou potupu? Neměla jsem čas dlouho přemýšlet, a brzy jsem se přesvědčila ,že jemnost vůně toho kdo stál za mnou nemá nic společného s jeho způsoby. Zmáčkl mi ňadra, a pak se stejně drsně zmocnil bradavek. Mačkal je a tahal..a když mi pořádně ztuhly, přivřel je do kancelářských kolíčků na papíry. Když je nasadil, chvíli si do nich jen tak cvrnkal, uchechtával se mým stenům. Byl si moc dobře vědom co to se mnou dělá tam dole..
Pak odešel. Proč sakra nikdo nezustane aspoň chvilku u mě? Proč se na mě aspoň nepřitisknou, neobejmou mě? Proč to vlastně dělají, jestli mě maj znásilnit proč ne hned? Baví je snad mě ponižovat? Dívat se jak trpím a užíram se nejistotou? Bohužel jsem nebyla v pozici kdy bych mohla klást otázky a věděla jsem že bych na ně stejně nedostala odpověď.
Místo toho jsem ale ucítila jak mi něco vjíždí mezi nohy. Byla to nějaká věc, něco dlouhýho a ne moc širokýho. Někdo s tím pohyboval jako při souloži, ale hodně pomalu. Vnikal pokaždé jinak hluboko, občas to vytál uplně a občas to tam nechal dýl.. v klitorisu mi tepalo, chtěla jsem cítit člověka, ne věc..snažila jsem se tomu uhejbat, ale nějak to nešlo. Zarazil mi to co nejhloubš to šlo, a nechal to tam. Minutu? Dvě? Nebo 5 minut? Nevím, ale za tu dobu co jsem se snažila se z toho vyvlíct ze mě vyteklo hodně šťávy, a taky jsem začala pociťovat zoufalství. Nemohla jsem nic dělat, jen stát v okně s něčím mezi nohama co nešlo vyndat, a čekat až se někdo smiluje a vytáhne to ze mě, odváže mě a pustí domů. Nadruhou stranu když jsem si představila že bych se jim teď měla podívat do očí, tak to bych tady radši zůstala klidně ještě další den než mě tady někdo najde a vysvobodí.
Konečně mi to někdo vytáhl, ale neradovala jsem se dlouho, protože mi to ihned zasunul o otvor dál. Vykřikla jsem, anální sex jsem nikdy neprovozovala, takže cítit jak se mi něco vkrádá do dírky která slouží k vypuzování a ne přijímáni pro mě bylo uplně nové a šokující. Protestovala jsem, uhejbala a prosila ať to nedělá, ale bylo mi to houby platný. Pohyboval s tím stejně jako prve v té správné dírce, jen míň dlouho, protože nebyla tak vlhká.
Když přestal, chvíli se nic nedělo, a pak jsem slyšela nějaký hluk. Asi 2 kluci skočili na stůl a odvázali mi ruce, mezitim další 2 mi odvazovali nohy. Byla jsem ztuhlá takže jsem s povděkem přijala náruč jednoho z nich. Dlouho jsem si ten pocit ale nevychutnávala. Sotva sestoupil na zem, někdo jinej mě chytil za ruku a mrštil se mnou směrem k tomu stolu. Slyšela jsem jak si rozepíná gatě.. ohnul si mě, rukou přitlačil ke stolu a znásilnil mě. Kupodivu se udělal dost brzo, a jeho sperma mi stýkalo po stehnech. Snažila jsem se vzpamatovat, někdo mi sundal šátek, a já se konečně mola rozhlídnout po místnosti. Zustali tam všichni. Všech těch asi 20 kluků, kteří tam byli na začátku, dokonce mam pocit že jich teď bylo ještě víc. Neměla jsem naštěstí čas nic říct. Stejně bych asi nevěděla co. Někdo mě strhnul na zem chytl mi ruce nad hlavou, a znásilnil mě taky. Předevšema. Cítila jsem se jak děvka..čí ale ? kdo je vůdce?
Jeden z nich mi dráždil bradavky, nateklé od svorek, někteří si honili svoje ptáky, někteří mi jen osahávali co se dalo.. střídali se na mě otáčeli si mě do různých poloh, a stříkali na mě horký sperma. Několik jsem jich musela spolknout abych se neudusila, když mi přidrželi hlavu za vlasy a ptáka mi strčili hluboko do pusy.
Byla jsem zoufalá a už se i přestávala bránit.. když se to všechno začalo uklidňovat, všimla jsem si, že 2 kluci opodál se toho neúčastnili. Poznala jsem je. Začaly mi po tváři týct slzy ponížení, tvářili se tak vážně a dívali se na mě jak tam ležím na zemi mezi chlapama, postříkaná spermatem, s nateklýma bradavkama a v klíně vlhká..
Schoulila jsem se do klubíčka aby jsem nebyla tak odhalená, ale nepomohlo to. "Podivej se na mě!" řekl jeden z nich. Když jsem zvedla hlavu, věděla jsem že to byl ***. "Postav se". Zavrtěla jsem hlavou, že nemůžu. Bylo to absurdní, viděli mě přece už v tom okně, pak při tom potupným znásilňování, proč se před nim nedokážu postavit? Hrdě zvednout hlavu a říct jim že jima opovrhuju? Vlastně .. neopovrhuju.. obdivuju je. Sakra! Vždyť mi jen ublížili, proč je za to nemůžu nenávidět? Proč k nim cítim takovou posvátnou úctu?
Cítila jsem něčí paži jak se mi sevřela kolem krku a táhne mě nahoru. Musela jsem si stoupnout jestli jsem nechtěla aby mě uškrtil. Překřížila jsem nohy a rukama zakryla ňadra. Sklopila jsem hlavu, aby neviděli jak se červenám. Bylo mi horko klepaly se mi nohy , stehna mi o sebe klouzaly, a srdce divoce bušilo.
Poprvé se ozval +++..vlastně podruhé, poznala jsem v něm toho co mi dával kolíčky na bradavky. Řekl mi ať se otočim. Poslechla jsem ho asi už nějak automaticky. Že na mě ale vyleje kýbl studené vody, to jsem opravdu nečekala. Začala jsem si ji stírat z těla, a když jsem se na něj tázavě otočila, přistála na mém těle další vydatná sprška vody. Usmáli se když viděli muj výraz, a jak si ze sebe tu vodu spolu se spermatem stíram rukama. Nebýt těch kluků za mnou a situace která tomuto předcházela, možná by mi to přišlo spíš směšný, jak tam před nima stojim ..
"klekni" řekl najednou ***. Automaticky jsem sjela na kolena do kleku a čekala co řekne dál. "neposlechlas budu tě muset potrestat.." s překvapením jsem zvedla hlavu "vždyť jsem poslechla a klečim tady!!" "ptal se tě někdo na něco?" "když mi někdo tvrdí něco co není pravda tak se je snad logický že se bránim ne?" odpověděla jsem trochu naštvaně.. sedla jsem si na paty a skovala ňadra do dlaní.. "Dobře, nebránila jsi se když jsem ti řekl že seš moje malá děvka, takže tě beru za slovo. Vykuř mi ho, poctivě a s chutí, moje malá děvko!" zasmál se, rozepl si poklopec a přisunul si moji hlavu blíž. Byla jsem šokovaná, zase mě dostal! Já se snad nikdy nepoučim že v jeho přítomnosti je lepší mlčet..
Odevzdaně jsem mu ho začala kouřit, s myšlenkou že to snad už bude konec a pustí mě domů. Když mi vyvrcholil do úst a já ochutnala jeho sperma, přesvědčila jsem se o opaku. Zvedl si mě, přejel mé tělo svým zvláštním pohledem od hlavy k patě, a poté mi opět uvázal šátek přes oči. Chtěla jsem si ho sundat, ale moje ruce zezadu někdo chytil. Tušila jsem že to byl -*-*-kterýho jsem tam koutkem oka dřív spatřila. Pochvíli byly i ruce pevně svázány k sobě.
Nechali mě tam chvíli jen tak stát, slyšela jsem šramot, bylo to jakoby všeci začali odcházet. Modlila jsem se ať tomu tak opravdu je. Potom jsem ucítila na zadečku 2 ruce, každou z jedné strany. Byla jsem si jistá že jedna je ***ova a druhá +++ova. Někam mě vedli. Taky pryč… nevím kudy sme šli, protože semnou občas zatočili abych ztratila orientaci. Tam kam mě přivedli byla tma. I přes šátek to bylo poznat. Bylo tam ticho, a brzo jsem poznala že v pokoji hoří svíčka. Takže přecejen tam asi není taková tma. Cítila jsem teplou sladkou vůni vosku, a cítila mírnej větřík.
Jak jsem tam tak stála, ucítila jsem na krku teplou mokrou žínku, která pomalu putovala k dekoltu, pod ňadry a dále na bříško. Bylo to příjemný, a já si uvědomila jak jsem asi špinavá a upatlaná. Ta studená voda předtím toho moc nesvedla, takže jsem všude měla zaschlé loužičky od spermatu. Ale ne na dlouho. Zručný ruce s žínkama namočenýma v teplé voňavé vodě ze mě pomalu smývaly poslední nečistoty. Když jsem ucítila tlak na svých stehnech abych se rozestoupila, udělala jsem to ráda, a vychutnávala si ten příjemnej pocit kolem své mušličky..chtěla jsem víc, zas jsem začala vlhnout..
Když jsem byla úplně čistá, rozvázali mi ruce. *** (poznala jsem ho podle vůně) si stoupl předemě a pomalu šel směrem dopředu. Couvala jsem, než mé tělo dopadlo na postel. Posunul si mě, a ruce mi připoutal k rohům postele. Nohy jsem měla stále volný, takže kdybych chtěla, tak se pořád můžu bránit. Jenže, sou to moji kamarádi, a těm se prostě bránit nedá. Měla bych strach že jim ublížim.. a stejně, tolik chlapů si mě dneska vzalo násilím, proč nenechat ty co mam ráda ať si to taky vezmou?
Měla jsem dost času na přemýšlení, protože se asi půl hodiny nic nedělo. Znervózněla jsem, že by mě nechali v nějakým cizím pokoji, nahou a přivázanou, a odešli? To ne, to by mi neudělali.. ale jak mi mohli udělat to předtim? Co když mě tady opravdu nechali zas nějakýmu nadržencovi ketrej se udělá a na mě se vykašle? To ne! Prosim.. prosim vraťte se..
Z povzdálí jsem slyšela pomalou hudbu, a svíčka jaksi dohořívala. Zachvíli jsem cítila kouř jak plamen vyhasl. Začala jsem přemýšlet jak se odtama dostat. Ruce mi svázali opravdu pevně, a bohužel daleko od sebe, takže každá moje snaha o vysvobození byla předem odsouzena k nezdaru. Začaly mi pomalu týct slzy, a já si řikala že přecejen bylo lepší když mě tam znásilňovali než tato slepá nejistota. Tehdy jsem alespoň věděla o co de, a jak to asi skončí, ale teď? Nevim ani kde jsem, natožpak jak se odtud dostanu.
Když mi na pupík dopadlo něco ledového, uplně jsem se lekla. Vubec jsem netušila že někdo stojí vedle mě. A led? Zase? Vždyť to už jednou bylo, co to znamená? Byla jsem ráda že se něco stalo, jenže jsem byla ještě zmatenější. Kostka ledu zůstala v mojem pupíku a pomalu se rozpouštěla. Žádný další pohyb.. nic.. ni se nedělo, a já začala mít pomalu pocit že se mi to všechno jen zdálo. Nebýt pramínku vody, kterej mi stýkal po boku, tak tomu opravdu uvěřím. Pak to ale všechno začalo naostro. Někdo v místnosti byl, už se tim netajil a zapálil další svíčku. Vlastně asi jich zapálil víc, protože skrze šátek ke mně proniklo docela dost světla. Srdce mi bušilo v očekáváni.. co se asi stane? Kdo to je? Sou to ti dva nebo někdo cizí? Odpověď přišla v podobě vůně dřív než mi *** sundal z očí šátek. V ruce držel svíčku a díval se mi do očí. Nevím jestli to byl úmysl, ale na stehno mi ukápl horký vosk. Vyjekla jsem, a řekla mu že tu svíčku drží křivě. Hlas se mi třepal, protože jeho oči byly tak tvrdý.. Začal svíčkou kývat a kapal mi střídavě na obě stehna. Pálilo to a já ho prosila ať to nedělá. Nohy jsem měla stále volně, takže jsem uhejbala jak jsem mohla.
"seš moje malá děvka, tak se nemel a užívej si to, nebo ti budu muset naplácat. A tentokrát už silou šetřit nebudu." Řekl to tiše, málem konejšivě, ale to mi v bolesti moc nepomohlo. Mlela jsem se dál, snažila se uhnout horkýmu vosku. Neměla jsem to dělat. Vstal, a bez jakýhokoliv slova vzal rákosku. Jak mu to mé připoutané ruce dovolili si mě otočil na bok nohy mi sevřel mezi svá stehna a praštil. Rána se mi zařezala do kůže, a já cítila jak se ozývá předešlý výprask.. druhá rána šla níž. Díkybohu mu to prozatim stačilo. Pochvíli vytáhl led a přejel jím po otiscích rákosky. Když mě otáčel zpět na záda, musela jsem nadzvedávat pozadí jak to bolelo. Vzal další kostku ledu, a s malinkým úsměvem mi ji vsunul mezi rozevřené nohy. Cítila jsem jak mi pomalu vklouzává do vagíny kde se pomalu rozpouštěl..
Ze židle naproti se zvedl +++. Nevěděla jsem že byl v místnosti. Teď přistoupil až ke mně: "já ti jenom řikam že matfyzáci sou moc zlí lidé a že by ses s něma neměla bavit, natožto stýkat . Nevaroval jsem tě? Pamatuješ si to?" jo řikal mi to, ale jak jsem tom u měl věřit, když on je tak roztomilej, jak se furt směje? Vlastně teď se nesměje, takovýho ho vůbec neznám.. jako by mi čet myšlenky "říkal jsem ti že mě ještě neznáš.." jedno u rukou mě chytl pod krkem, a druhou mi začal dráždit bradavku. Chytl ji mezi palec a ukazovák a tahal.. bylo to zvláštní, jako by se mi bradavka sama chtěla utrhnout, ruka na mém hrdle mi nedovolila se vzepnout proti tomu tahu. Zasténala jsem, a nohy se mi samovolně začaly šoupat po posteli. Achjo.. proč mě mučí? Ať si mě vezme, udělá se.. z hrdla mi vyšel další sten když začal prsy kroutit jakoby tu bradavku chtěl vyšroubovat. Měla jsem zavřené oči, takže mě trochu překvapil dotek dlaně na mém stehně. Byla horká, a jen tam chvíli tak ležela, než se začala pohybovat směrem k stydkým pyskům. "prosím.." ujelo mi ze rtů..ale pohyb jeho dlaně dál hladil vše kolem, ,jakoby ji nezajímala vlhkost pootevřených stydkých pysků, a doširoka otevřený klín.
Nemyslela jsem na nic jinýho než na TO. Chtěla jsem cítit něco vevnitř, chtěla jsem si dát ruku na poštěváček a dodělat se, jenže jsem ruce měla pořád nad hlavou pevně svázané ."prosím!..prosim..prosim.." ze rtů mi pomalu splývalo toto slovo s přidušenými vzdechy. 4 ruce zručně přiváděly moje tělo k šílenství a přitom se mě ani nedotkly mezi nohama. Nemohla jsem pohnout hlavou přes ruku na svém krku, nohy jsem měla doširoka roztažené, a doufala.. Ucítila jsem na svých rtech měkký dotek. Otevřela jsem oči. Byl to první polibek v tomto dni plném utrpení.. pootevřela jsem rty a poddala se jeho polibku.. bylo to tak nádherný.. brzo jsem ucítila další rty, tentokrát dole. Konečně tam kde jsem to tolik chtěla! Slíbával mi šťávu ze stydkých pysků, klitorisu, a poté zabloudil jazýčkem hluboko dovnitř. Líbali mě a ruce přitom nepřestávaly hladit. Když jsem byla téměř na vrcholu, oba přestali a rozvázali mi ruce. V očích jsem měla vášeň a nemyslela na nic jinýho než na orgasmus.. chtěla jsem se udělat, ale chtěla jsem aj aby se udělali oni..

*doslov*sakra proč tato povídka musí končit? Chcu bejt s něma furt nechcu aby to nějak skončilo.. asi to necham otevřený, třeba jednou budu pokračovat a bude z toho 20ti stránkovej příběh, třeba to necham jak to je, a budu se těšit z toho že to prostě nikdy nekončí. Ale přece jen to pokračovat musí, kvuli +++ovii.. kterýho přece ještě neznam..

Ale nechávat věci dlouho otevřený není dobrý. Mam s tim zkušenosti.. nebejt této mé vlastnosti, neztratila bych Duciho..