Vzpomínka?
Dneska se mi zase zdálo o Jirkovi! Proč? Sand se to zase nevrátí? Vim že mezi nama čtyřma to
neskončilo tehdy, jak mě začali ponižovat a vydírat, věděla sem že tak to nechat nemůžu.
Nesnesla bych to, mam taky svou hrdost a vim že něco znamenam. Přestala sem se s něma stýkat,
ignorovala sem výhružný smsky, prostě jakoby neexistovali. Jenže ono to nejde! Něco mě k nim
furt táhne. Nevim co to je, proč to je a jak je to silný, ale chci to vědět. Uskutečnila sem
tedy první pokus o znovunavázání přátelství - přes Vláďu. Zdál se mi nejrozumnější, myslela
sem si že on to pochopí snáze než vášnivě smýšlející Vogli. Ti by se snadno nechali strhnout prvním dojmem a byl by konec.
Napsala sem Vláďovi email, a on mi odepsal. Vypadalo to slibně, chtěla sem začít znovu uplně od začátku, založit naše přátelství na rovnosti a nepodřízenosti, střízlivém rozumu..
Už vim že by to nešlo, jedna strana musí nutně selhat. Vláďa váhal ale nakonec řekl NE. Bylo to definitivní a já řekla AMEN.
V hloubi duše však vim, že toto ještě není konec. Mezi nama to bude pokračovat. Nevim jesi zítra za měsíc, nebo za 5 či 10 let, ale BUDE!
Proč mi na nich tak záleží? Je to mou nepohaslou láskou k Jirkovi? Furt ho miluju. První sem se tomu bránila, ale už vim že to nejde. Když miluju, tka navždy. na Jirku nezapomenu, a nikdo mi ho nenahradí!
sice už bych s nim enchodila, ael tomu citu se utýct nedá.
.. a tolik co miluju Jirku, mi záleží na nás čtyřech.
nevzdám se, dokážu jim že konec ještě nenastal. Dnes se mi zdál sen, vyložila sem si ho jako odpověď možného vývoje.
Nevim jak ale byla sem mezi nima, seděla sem na nějakým stolku zboku vlevo stál Vláďa, a předemnou Jirka. Luboš stál dál vepředu a jen sledoval. najednou si Jirka stoupnul těsně předemě, antáhl ruku, a silně mi stiskl vnitřní stranu stehna, uplně nahoře skoro mezi nohama.
Položila sem svoje ruce na jeho a schoulila se bolestí. Protože stál těsně předemnou, padla sem mu na rameno.
Pak sem anjednou stála někde uplně jinde, a Vláďa po mě hodil oranžově planoucí uhlík, trefil mě do pravé paže a já sem tam měla jizvu. Řekla sem mu že bych ho mohla žalovat za ublížení na zdraví. Pak Vláďa a Jirka seděli an tom stolku jak předtim já. Stála sem před něma a dívala se jim do očí které se postupně zaviraly. Zhypnotyzovala sem je do stavu polospánku a utekla jim. Bála sem se jich. Pak přišel duci, vzal mě kolem ramen a někam mě odvedl. Podal mi muj mobil kde svítila černá obálka. Chtěla sem si ty zprávy přečíst, ael muj mobil byl plnej tak sem viděla akorát od koho mam zprávu a přečíst se to nedalo. Byla tram i čerstvá sms od kluků. Pronásledovali mě. Tak sem heldaal někoho kdo má mobil s větší akpacitou an uložený smsky abych si přečetla tu zprávu odnich. Nikoho sem ale nenašla.
Vykládam si to tak, že Jirka zjistí co k němu cítim a bude toho využívat.Vláďa mi bude dělat jizvy na duši, ale srdce se nedotkne, toje vlevo. Až budu na pokraji sil, něčim je uchlácholim a pří první příležitosti zdrhnu. Kluci mě budou pronásledovat protože víjou že mě mají v hrsti,a já nebudu vědět co chystají, timpádem mě dostihnou a teror začne nanovo.
Proč aj přesto o to tolik stojim.. být s něma? Mam přece cakováky! Tak proč mě Jirka straší ve snech?
Dnes, potom snu se cejtim jak opilá. nevim jak sem došla do školy, vrážim do dveří a v hlavě mi duní "okno mé lásky"..
Kdo tě hladí když ne já?.. kdo tě mlátí když ne já?.. kdo tě zradí když ne já?okno v přízemí je zavřené i dnes lásko má!
je to jako v tom snu!? byla bych jejich zajatcem?
já nejsem tak slabá osobnost, a oni nejsou tak silní aby toho dosáhli, navíc nevíjou jak! Bude to snad naopak?
To bych ale enchtěla, nechcu bejt vůdce, toho už mam dost. Chci poznat někoho kdo bude víc než já, kdo mě ovládne.. ale jen do určitých mezí.