Mistrovství Čech v benčpresu
Letošní mistrovství Čech pořádala TJ sokol Vršovice. Už na začátku se tam sešlo poměrně dost lidí, jak soutěžících, tak diváků. Hned po zahájení proběhlo na pódiu za oponou vážení, kontrola vybavení a registrace v jednom. První šly ženy, ale že by za tou oponou měly dost soukromí se říct nedá. Žádná z nás to ale příliš neřešila. Jen já se snažila v době čekání schovat pootočením alespoň sůj holej zadek :
Než se odvážili kluci, už byla smontovaná soutěžní lavička, a uprostřed tělocvičny i židle pro diváky. Většina lidí si šla lavičku ozkoušet. Nevím, jestli vyhovuje požadavkům pro IPF soutěže, ale skoro všem se zdála krátká. Ujížděl nám z ní zadek na zem, jeden vysoký kluk na tom seděl opravdu jak na gynekologickém křesle, zapřený roztaženýma nohama, a na sedačce akorát tak pánevní kosti.
Kolem půl dvanácté už pár lidí začalo pokukovat po rozcvičovacích lavičkách. Když jsem ji pak zkoušela, myslela jsem že snad půjdu na pokus úplně bez rozcvičení. Obě ty lavičky hrozně klouzaly, nedalo se tam pořádně srovnat do mostu, ani dát lopatky k sobě a udržet, pokud se na to člověk extra nesoustředil. Nepomohlo ani magnezko na ramenou a na zadku. Snad jedině - zpotit se, by pomohlo.
Kolem dvanácté vyvěsili papíry s pořadím, jak půjdou závodníci na start. Holek bylo celkem asi deset. Když jsem šla na svůj první pokus, byla jsem domluvena, že mi povely budou ukazovat, protože je neuslyším. Lehla jsem si na lavičku, chytla osu, a čekala, že mi někdo pomůže. Když se nic nedělo, ozvala jsem se "podá mi to někdo?" přiběhl nějakej hubenej kluk, v rychlosti tu osu chytil a pomohl mi s ní. Jenže mi ji málem hodil na hlavu, pustil ji hrozně brzo a vysoko, takže jsem si tu osu pak musela srovnat ještě tak o 20cm dál, znovu se dostat do mostu, srovnat lopatky, a čekala jsem na povel. Vlevo byl nějaký pán a dlouze mluvil. Nevěděla jsem co říká a znervózňovalo mě že mluví tak dlouze, to nemohl být jeden povel, tak jsem pořád čekala, až jsem nakonec opět promluvila - ať mi už sakra ukáže jestli mam začít. Po té nekonečně dlouhé době jsem to spustila, a čekala opět na povel, který jsem nekonečně dlouho neviděla. Takže díky blbé organizaci a domluvě, jsem svůj první pokus nedala. Kdo neměl vlastního podavače, asi byl dost v nevýhodě.
Když přišli na řadu muži, měli trošku chaos v pořadí. Dva kluci stále čekali na svůj první pokus, a na lavičce už se střídali ti, co měli jít až po nich. Kluky to asi trochu vystresovalo, ale nakonec se to nějak urovnalo.
Také mě překvapilo, že když chtěl kamarád, který ví co a jak, podávat osu Andreji Beranovi, vyhodili ho s tím, že není oblečen ve sportovním (měl plátěné kapsáče a mikinu).
Trošku mě pak překvapilo uznávání některých pokusů u kategorie mužů, kterou jsem již stíhala sledovat. Pár jich zvedlo zadek a pokus jim byl uznán. Když pak Havrlík zavadil zlehka osou o stojan, tak mu to uznáno nebylo. To mi přišlo docela nefér, protože i když tohle je chyba která se neuznává, jeho pokus vypadal dobře, a kdyby ta lavička nebyla tak krátká, necinkl by do toho stojanu. Za zvednutý zadek si závodníci mohli sami.
Možná to bylo způsobeno i těmito podmínkami, že bylo celkem pět závodníků diskvalifikováno. V kategorii 100kg nikdo nedal svůj poslední pokus, ale zajímavé je, že celkem 21 lidí nedalo svůj PRVNÍ pokus.
Když odbenčoval poslední závodník, netrpělivě jsme čekali na výsledky. V tělocvičně už pravděpodobně byli jen ti co se umístili a jejich známí, docela to tam prořídlo. Když už se konečně zdálo, že výsledky jsou, a začali vyplňovat diplomy, ozval se M.Vacek, že prý " Ne abyste dali medaili někomu kdo nebude ve sportovním". Načež se to začalo vyhlašovat mikrofonem - kdo nebude ve sportovním, nedostane medaili. Všechny nás to docela zaskočilo, vysprchovaní, sbalení, čekáme na vyhlášení a najenou tohle. Jedna slečna se docela rozhořčeně šla hádat s vedoucími. Očividně neměla tepláky. Bohužel nepochodila, a musela se znovu oblékat do dresu. Nezapomenu pobavenou větu, kterou mi na moji překvapenou reakci na tuto situaci řekl kamarád: "To si teď vymyslel ten Vacek". Zřejmě tím chtěl říci, že za tuto situaci můžu poděkovat právě chlapovi o kterém jsem říkala, že byl ze všech přítomných na soutěži nejhezčí.
Při vyhlašování se ale přecijen našel jeden drzoun, který si pro první místo přišel v riflích. Taky dostal vynadáno :D ale medaili mu už nechali.
Tak abych to shrnula: soutěž to byla hezká, i když lidé se nějak málo usmívali. Kolem soutěžní lavičky byla dobrá atmosféra. Ze všech koelm bylo cítit napětí, radost i zklamání podle výsledků závodníků. Mám pocit, že se málo fotila soutěž samotná. První fotoaparáty jsem zahlédla až při vyhlašování vítězů, což je docela škoda.
Výsledky jsou tady: http://powerlifting.cstv.cz/vysledky/2008/mcb.htm