Sex
Sex je jedna z nejdůležitějších částí vztahu. Je to něco, co partneři dělají společně a zažívají u toho ty nejkrásnější pocity, což je ještě více sbližuje. Pokud si v této oblasti "sednou" tedy.
Lidi jsou různí. Každý má k sexu jiný vztah a občas se stane, že to prostě dohromady nedají. Myslím, že i pak jsou tu možnosti, jak vztah udržet, pokud v něm jsou jiný věci, co dotyční považují za důležitější (děti, láska, vzájmené porozumění na ostatních úrovních...). Možností vidím mnoho (ráda si o tom pokecám konkrétněji, pokud by někdo chtěl), ale základem je naprostá důvěra, upřímnost a otevřenost.
Někdy ale nemusí jít hned o nesoulad. Spousta lidí se prostě jen bojí podělit o své sexuální představy a touhy. Nebo se nechají odradit hned první reakcí partnera. Někdy se ale po prvním šoku teprve rozjede fantazie, na kterou se naváže zvědavost a ochota zkusit něco nového.
Někteří lidé si dosud myslí, že se o sexu nemluví, že to časem vyplyne samo a partner by měl sám
poznat co se druhému líbí. Nechápu tento přístup. Vždyť se o tolik ochuzují! Pravda, ze začátku to
může být krásný, ale časem se touhy zvyšují.
Myslím, že každý má v sobě nějakou zakořeněnou touhu, za kterou se třeba stydí. Ale proč to skrývat před partnerem kterého miluje a kterému důvěřuje? Vždyť ten toho může využít jen k jejich dobru. Určitě sám má také touhy, které se mu hůř odkrývají. Třeba nepůjde hned realizovat vše, ale díky komunikaci je větší pravděpodobnost, že se k něčemu z toho dostanou.
Říkám o sobě, že jsem BDSM pozitivní. Submisivní provokatérka. Možná je každý trošku "pozitivní", jen si to bojí přiznat, protože mu ta zkratka nahání hrůzu. Pocit, že by mohl být nějak jiný, úchylný, opovrženíhodný.
Pro mě to je spíš prohloubení zážitku. Umím si užít normální sex, ale když v něm bude byť špetka toho, co se dá pod zkratkou BDSM najít, je to najednou jiné. Vnímám vše silněji, všemi smysly, myslí i srdcem. Ztrácím se v přítomném okamžiku, a nic kolem neexistuje.
V BDSM stačí jedno slovo, jeden lehký dotek, a vydá to za celou milostnou předehru.
Co tahle zkratka znamená, si můžete najít kdekoliv na internetu. Napsáno toho bylo spoustu. Já ji vnímám jako nerovnost v sexu. Protiklady, které tvoří dohromady dokonalou souhru ve které to jiskří.
Když k sobě dáte dvě modré pastelky, krásně k sobě pasují. Když k sobě dáte bílou a černou, nebo světle modrou a zářivě červenou, taky vidíte, jak se k sobě hodí, právě tím, že jsou tak rozdílné.
Sex BDSM pozitivních je dokonalost, když se najdou dva protipóly.
V dnešním světě mám ale pocit, že je to tu trošku nevyvážený. Je moc submisivních jedinců a málo těch opravdu dominantních, které tato role baví. Přesto věřím (a mám zkušenost), že i v těch "prozatím normálních - vanilkových," ale v reálným životě zdravě sebevědomých chlapech, se dá dominance probudit.
Asi by to tak mělo jít i obráceně, ale spíše jen u "vanilek". Občas se zvrhnou i role z D na s a naopak, ale já si to u sebe zatím neumím moc představit.
Vždy, když si (z nouze) představím, že bych měla být dominantní (a tím si to udělat s chlapama jednodušší), cítím, že bych si na něm asi jen vybíjela zlost, zneužila ho a odkopla, protože bych jím začala pohrdat. Nechci chlapa, co je slabší než já. Psychicky i fyzicky by mě měl předčit. Měl by mě motivovat k růstu, zlepšování, tím, jak je sám silný. A ne mě stahovat k sobě dolů.
O sobě říkám, že jsem submisivní provokatérka. Líbí se mi dominantní role, dokud vím, že je to jen hra, a chlap má nademnou převahu. Že mě jen nechává si hrát, a jakmile bude chtít, role se obrátí. Jakmile vycítím, že chlapovi se submisivní role líbí, přestává mě to bavit.
BDSM není jen sadismus a masochismus, je to i submise a dominance. Je to o převaze. Oba si mohou dělat co chcou. Ale ten pocit, že stačí slovo, náznak a bude se dělat to, co chce dominantní, tam stále je. Sex může vypadat stejně u normálních i BDSM+, pocity ovšem budou o hodně jiné.
Zkuste si představit sebe v obou rolích. Našli jste se? Nebo se dál pokládáte za "vanilku" (modrého co potřebuje modrou)?