Já skřet
25.2.2005 jsem zjistila že jsem skřet. Bylo to zjištění překvapivé, nicméně nepopiratelné.
Spolu s tímto zjištěním, začala má psychická i fyzická proměna. Ne že bych dřív nebyla opravdovej skřet, jen prostě muj vývoj byl potlačen, protože jsem to nevěděla.
Teď se to na mě ale začalo docela sypat. Deformujou se mi oči, takže začínaj vypadat jak kočičí, rostou mi svaly, a jsem čim dál silnější.
Tak jsem se dozvěděla že budu muset teprve projít přijímacíma zkouškama, abych byla jako skřet uznána. Asi je to proto, že mám mámu štěstěnu, ale stejně mě udivuje že si někdo dovolil pochybovat o mojem původu.
Řekla bych, že je to od pohledu zřejmé :).
Nedávno jsem si pořídila šavli, a zůčastnila se své první bitvy- Dargorathu. Mimo to, že jsem si tu bitvu opravdu užila, zjistila jsem na své zbrani pár nedostatků i pár předností. Proto si na další bitvu udělám zbraň novou.
Tedy, udělám si rovnou dvě. Vlastně tři :).
Na své první bitvě jsem si taky našla svou první trofej. Je jí těžkej kovovej řetěz, kterej budu nosit u pasu. Taky jsem si vyhlídla jednoho temnýho elfa kterýho hodlam zničit.
Jednou. Ale ne za dlouho. Však se ještě setkáme, a já si ho poznám.
Tak 20-22.5.2005 jsem se zůčastnila své druhé bitvy a to Lendoru. Zjistila jsem že dýka je mi téměř k ničemu, a že asi bude nejlepší když si udělám obouručák.
Na Lendoru byla skvělá atmosféra, a ještě lepší skřeti. Jeden tam byl krásně do zelena, další do šeda a nekterým, včetně mě, stačily černý šmouhy. Kupodivu jsem se našla v povzdálí na
nějakých fotkách. Tady bojovníci snídají, a já si kontroluju zbraně, který mi mimochodem pořád někdo bral a komentoval.
A tady si muj meč zrovna prohlížel jeden skřet ze Zlína.
Musím říct, že Lendorská bitva se mi líbila mnohem víc než Dargorath. Snad mě ani další bitvy nezklamou :)
Od 16.7 do 23.7 jsem byla na další, tentokrát hodně dlouhé dřevárně. Na Šelmaberku. Skřetů tam sice moc nebylo, ale stejně se nás lidi báli a zdrhali před nama.
Bojovala jsem tentokrát dvouma jednoručníma mečema, který opravdu vypadají k světu :. Račte se podívat: 1.
2.
3.
4. Musim se pochlubit, že když vévoda pořádal turnaj, tak jsem dvakrát vyhrála, a potřetí jsem prohrála až o poslední sek.
třetí den Šelmaberku všechny ženský posedl nějakej duch z chrámu. nevim kde přišel na to že jsem žena, pod tou "špínou" co na sobě skřetí nosej to nemohlo bejt poznat, a vubec, ja su snad žena?
každopádně si mě vybral a zustal ve mě, tak jsem byla hlavní. Chodily jsme po lese jako tlupa amazonek, a chlapi, včetně skřetů před nama zdrhali. Stačilo aby skupinka chlapů uviděla jednu ženskou a jen se
za nima zaprášilo. To se mi začalo líbit :) jen 3 z nás ale měly meč, ostatní byly kouzelnice. Každou hodinu jsem se holkám musela ztratit, a najít černé srdce které jsem schovala pod mechem v lese. Musela jsem se ho
dotknout, a načerpat další sílu. To srdce mi dávalo jeden život navíc. Ale kdybych se ho nestihla dotknout včas, umřela bych.
Chlapi ale zjistili, že když srdce najdou a zničí, tak se všechny ženy vrátí. Sledovali nás tedy, aby zjistili ve které z nás sídlí duch. Dlouho jim trvalo, než na mě přišli. Naposledy, když jsem běžela od srdce, zaběhla jsem
do kovárny, zabila a okradla kováře, a tam mě uviděl osamělou Gorduin. Samozřejmě se asi dovtípil že duch je ve mě, když jsem mimo tlupu, a začal na mě hon. Když jsem se poté šla dotknout se srdce,
dávala jsem pozor aby mě někdo nesledoval. Proto jsem si asi metr od něj všimla dvou postav krčících se mezi stromy. Vykašlala jsem se na srdce, nemohla jsem prozradit jenho polohu, a neohroženě se vrhla na ty dva.
Mlátila jsem kolem sebe mečema a doufala, že se mi povede alespoň jednoho zabít, než zabijí oni mě. Když mě zabili, ztratili tak možnost zjistit kde je srdce. Počkali až oživnu (10 minut) a začalo zabíjení na novo.
Douvafala jsem, že se mi tímto stylem povede je zabít dřív než jim dorazí posila, že jako mrtví odejdou k poustevníkovi, a já se budu moct dotknout srdce. Bohužel ale asi měli moc životů, a brzo přišla posila.
Když už hrozilo že můj čas vyprší, rozběhla jsem se co nejrychleji skrz muže kteří mě obklíčili, a chtěla se dotknout srdce i přesto, že prozradím jeho polohu. Když mě v letu zasáhla smrtelná rána, stihla jsme ještě říct že srdce je
dva metry odemě. Našli ho a zničili právě včas na to, aby ve mě duch nezůstal. Přesto se musela přičinit věštkyně, tím že vrátila čas o 10 minut zpět.
Když ze mě duch odešel, opět jsem se cítila jako skřet, našla svoji tlupu a vraždila s nimi co nam přišlo pod ruku. Celej příběh si můžete přečíst na Gandalfkově stránce
19.8-21.8 jsem byla na bitvě o Helmův Žleb. Povýšili mě tam na skřetího kapitána, měla jsem tak o život víc než ostatní. Co dodat. skvělá bitva, féroví skřeti, a světlá strana porušující pravidla :/..chvíli jsem v tom měla guláš
když jsem nevěděla kdo z nich je mrtvej a kdo ještě ne.. takže jsem několikrát byla zasažena domělou mrtvolou ze zadu, ale co se dá dělat.. skvělý byly reálný bitvy, kdy jsme umírali a padali jeden přes druhýho. V bitvě o kataput jsem přišla o nohu, ale jiank jsem to přežila, spolu
s pár dalšíma skřetama, takže jsme to vyhráli. Ale musim říct že běhat po poli po jedné noze a druhou táhnout za sebou, je namáhavější než samotnej boj. Taky mě potěšilo, když mi na závěračný realný bitvy byl povolen druhej jednoruční meč. do té doby jsem používala jednoruční meč v kombinaci s tesákem,
abych se vešla do povolenýho limitu délek zbraní.(140cm).
Celej příběh dobývání si přečtěte tady, a jsou tam i fotky, i když v mizerné kvalitě. Za zmínku ještě stojí asi to, že tam byli samí kluci, a jen dvě holky včetně mě.
