Praštěný nápady, nebo svobodný myšlení?

No možná to nejsou zas až tak praštěný nápady, ale hodně lidí to tak bere. Většina znich má totiž jednu věc společnou, a to, zdánlivou nerealizovatelnost.
Hodně těch nápadů dostanu, když něco třeba jen malinko chci, a zdá se to nedosažitelný. Prostě začnu přemýšlet nad tim proč se to tak jeví, a dojdu k názoru že to zas tak nedosažitelný neni. Nebo třeba když někdo zesrandy něco nadhodí, tak ho chytnu za slovo a začnu plánovat :).
Jednou sem si třeba prohlížela obrázky zřícenin, a jedna se mi hrozně líbila, ukázala sem ju svýmu klukovi a začala se nad ňou rozpívat jak je to úžasná zřícenina, a když mi zesrandy řek "tak se tam podiváme:)" tak sem ho okamžotě chytla za slovo a začala balit. Kdyby nebyl večer tak sme tam jeli eště ten den, ale takhle sme jeli příští den ráno, spali sme tam uprostřed zříceniny na zemi a dívali se na úplněk. Bylo to úžasný.

Edit září 2010

Proč se tolik lidí snaží být normální za každou cenu? Proč se nechají omezovat, a nepřemýšlí nad tím co dělají? Spoustu věcí dělaj jen proto, že si myslí, že se to od nich čeká, nebo že to tak je správně.
Kdo ale může rozhodnout o tom, co je správně, co je dobře a co špatně? Neměl by si to člověk rozhodnout sám? Je lepší žít jako otrok společnosti a pravidel, nebo být šťastný i když podle ostatních divný?
Ja su radši ta divná. Nemohla bych žít s nudnou prací 8h denně od rána do večera, vstávat v 6, v 10 chodit spát po shlédnutí filmu v televizi, a jako jedinnou zábavu mít setkání s "lidma jako já" v hospodě nebo na návštěvě o víkendu.
Tohle je o ničem. Potřebuji nějakou volnost, svobodu, vymýšlet nový věci, jít dopředu, a nestát na místě. Pracuji i teď, i když poměrně netradičně. No a? můžu vstávat kdy chci, pracovat kdy chci, uživím se tím, můžu u toho studovat i sportovat. Později, až nebudu chodit do školy, vymyslím si další zdroj obživy, třeba právě obchod s parfémy :) takže mě bude živit to, co mě baví.
Život je o tom, plnit svý sny, a ne je zahazovat a žít podle domnělých snů ostatních o okolním světě. Třeba ostatní ani takový svět nechcou, ale všichni podle něj furt žijí.. Nikdo se na to totiž nezeptá.