Mistrovství České republiky v Bench pressu
Vypadalo to na hezkou soutěž, fajn tělocvična, židličky a žíněnky na sednutí blízko soutěžní lavičky, soutěžní lavka byla dobrá, tyč byla dobrá..
Monika tentokrát šla o kategorii níž, Janička zůstala v 67,5 , tak jsem se rozhodla zkusit 75-. Napila jsem se trochu vody a navážila jsem 67,8. Myslela jsem si, že základ 65 dám úplně v pohodě. I kdybych šla o kategorii níž, dala bych základ stejný. (poučení pro příště)
No, jenže, nějak se mi to nepovedlo. Když vyhlásili, že začátek soutěže je o čtvrt na jednu, začala jsem chvíli před 11:45 hledat šatnu. Nemohla jsem ji najít, a nikdo nevěděl kam mě poslat. Nahoře byly vydle sebe dvě šatny pro muže a žádná pro ženy. Asi to tam někdo popletl :. Běhala jsem tam asi 10 minut, než jsem se rozhodla strhnout jeden ten papír "šatna muži". Pod ním byl ještě jeden papír, na kterém bylo "šatna ženy". To mě rozesmálo. Rychle jsem se převlíkla a běžela se rozcvičit.
V rozcvičovně, nevím proč, byli od začatku chlapi. Přitom já měla přijít na řadu jako první, tedy o čtvrt na 1. Za 10min čtvrt jsem na sobě měla triko a chtěla
se rozcvičit. Dala jsem si 60, zdálo se mi to nějaký těžký, tak jsem to chtěla zkusit ještě jednou. Měla jsem 5 minut. Než mi ale Luděk naložil a začala jsem tlačit,
už mě prý hlásili že mám jít na start. Já to nevěděla, a hlavně, podle hodin jsem měla mít ještě pár minut čas. Takže mi pak Luďa rychle
zapnul pásek, stáhnul triko, ale než jsem doběhla k lavičce, která byla pár metrů a než mi podali osu, už mě z ní vyháněli, že jsem propásla časový limit.
Byla jsem z toho pěkně mimo.
Nechápu, proč se rozcvičujou chlapi už na začátku, a berou nám holkám lavičky. No, před dalším pokuse jsem si udělala jen pár kliků, byly pomalý, cítila jsem,
že jsem slabá, nevim proč. Možná ta nemoc, nevyspání, stres, dlouhá cesta bez jídla a pití abych vážila přesně 67,5 a mohla si vybrat kategorii podle toho,
kde bude Janička, možná za to mohlo i to, že jsem ve středu jela ve vzpírárně těžký tlaky na ramena (mj.), nevim, každopádně jsem byla slabá, takže jsem to na druhý
pokus nevytlačila. Před posledním pokusem mě povzbuzoval jak Luděk tak M.Vacek. To jsem jen jaksi klopila oči do země. Věděla jsem co říkaj, věděla jsem co mám dělat, byla jsem odhodlaná dát do toho všechno. Ale slabost byla větší a nedala jsem ani svůj poslední pokus. Mrzelo mě to. 10 minut od začátku závodu, a můžu jet zpátky do Prahy. Achjo. Zjistila jsem taky, že jeden člověk na dopomoc nestačí, neměl mi kdo zapnout pásek třeba.
Musím ale říct, že i když jsem nesměla mít vlastního podavače, tentokrát byl podavač skvělej, osu mi pustil až když jsem si srovnala lopatky pod sebe, prostě super. Povely mi taky ukazoval jeden sympatickej rozhodčí dobře, takže podmínky byly ideální. Jen jsem asi neměla svůj den. O týden dřív jsem těch 65 dala lehce ve třech sériích za sebou. (jakožto tréninkovou zkoušku základu) .
Kdybych neměla z toho zmařenýho závodu tak blbej pocit, ještě když mě Luďa vezl až z Prahy, aby mi mohl pomoct, sám se nevyspal pořádně.. nemohla jsem myslet na nic jinýho než na to, jestli bych těch 65 dala "kdyby". Takhle jsem si ty závody do konce nemohla užít ani jako divák, takže jsem vážně hned odjela. Ani jsem se nerozloučila s lidma který znam, nepogratulovala holkám.. Snad příště to už bude lepší. Alespoň mám zkušenost jaký to je, být diskvalifikovaná.