Mistrovství ČR ve vzpírání - Příbor 7.6.08
Tak tohle byly první závody, na které jsem jela den předem. Spali jsme v hotelu, divila jsem se že zadarmo- tedy pro nás, a to jsem ještě nevěděla, že dostanu od oddílu peníze na jídlo. Luxus :. Sotva jsme hladoví přijeli, ubytovali se, hned jsme šli do hospody, kde se většina z nás opila nebo připila. Potkali jsme tam pár dalších vzpěračů. Nejhorší to měli ti co hubli do váhovky, od nás Jana si dala akorát kafe, vodu a salát, zatímco my ostatní jsme se tam cpali masem a hranolkama. Alkohol momentálně nepiju, a asi to bylo i dobře, protože jsem potom nemohla usnout. V půl jedné jsme se dostali do postele, v osm se mělo vstávat, ale nějak mi to nešlo. Už v posteli jsem asi závodila, v polospánku, protože vim že se mi zatínaly svaly a ruce mi litaly nad hlavu až jsem se mlatila o kraj postele, přitom jsem byla uplně při vědomí.
Přesto, že jsem se moc nevyspala jsem byla ráno plná energie stejně jako večer. Nasnídala jsem se, a jeli jsme k budově kde se mělo vážit. Jana tam už byla a Evžen měl jít až později. Nikdo další od nás nezávodil.
Na radu Ludi i trenéra jsem se nakonec vykašlala na to kolik navážím, beztak se mi moc nepovedlo přibrat, chtěla jsem závodit v kategorii do 75. Nakonec jsem se vážila i bez naslouchátka, přecejen v samotné kategorii může být každej gram rozhodující, a navážila jen o dva gramy víc než v květnu v Plzni (65,8).
Pozorovala jsem tam holky, a přemýšlela která je která, podle toho na jakou váhovku vypadaly. Překvapilo mě, že Lenku Orságovou jsem poznala až když šla závodit, protože vypadá jako normální holka, žádný extra svaly nebo tak.. jen je protě mimořádně silná.
V mojí váhovce chyběla M.Pechočová, škoda, chtěla jsem ji taky poznat. Ale díky tomu že nedorazila jsem mohla bojovat o třetí místo. Byly jsme v kategorii 4.
Už když jsme sledovali první skupinu žen, udivilo mě, že dost holek které měly silnější stehna nadhazovalo,a někdy i trhalo do polodřepu. Naopak ty co měly stehna štíhlý jako by místo vzpírání snad běhaly si to udřeply jako nic. Ono vůbec.. většina těch holek vypadala uplně normálně, člověk by neřekl, že jejich zábavou je zdvihání železa nad hlavu :. Teď to nevím jistě, ale mám pocit že to byla právě Petra Thérová, tedy moje konkurentka v boji o 3.místo, která měla úplně neuvěřitelnou postavu. Její poměr ramena/pas/zadek byl snad 2:1:2. Vždycky se mi líbila ženská postava typu přesýpacích hodin, ale tohle bylo fakt neskutečný.
No a teď přímo k závodům. Jana od nás hubla aby si udělala rekordy, které se jí bohužel nepovedly. Muselo to asi hodně zklamat, tolik času a úsilí tomu dát, ani se nemoct najíst pořádně, a pak nedat to co chtěla.. přesto byla první, zabojovala, a bylo vidět že je hodně dobrá. Vyrýsovaná na kost, kostky na břiše, 52 kg a trhla s přehledem 64kg. Těch 66 což by byl rekord taky trhla, ale když už to měla nad hlavou, pokrčily se jí trošku lokty a spadlo jí to dozadu. Nadhoz jsem bohužel neviděla, protože už sjem se musela rozcvičovat.
V nejnižší váhovce nakonec byly místo třech 4 holky, tak měly co dělat. Všechny byly dobrý, dvojboj většinou nad dvojnásobek své váhy. Líbilo se mi, jak Hanka když se jí povedl trh tak se usmála než to odhodila, ta radost z ní byla cítit až k posledním lavicím :. Evě jsme s Luďou fandili, trh se jí povedl až napořetí. Po druhém pokusu jsem se ptala Ludi jestli teď nebude Eva nervózní a nezkazí to, ale odpověděl, že pokud je bojovnice, tak nervózní nebude. Už když šla k ose tak bylo cítit, že bojovnicí je. Brnělo mě kolem páteře, vím jaký to je jít na poslední pokus který rozhodne o všem. Dala to. Veronice to taky první padalo. Ta do toho zas šla docela agresivně : Pokaždé, i když jde k ose i když jde od ní, vypadá naštvaně. Asi právě v tom bude ta síla. Ostatní holky jsem tam moc nesledovala, bylo jich docela dost.
No a pak jsme přišly na řadu my. Už jsem se nemohla dočkat až chytnu osu. Celý závody jsem byla plná energie, pořád jsem tam poskakovala, ostatní holky tam posedávaly a odpočívaly a já nemohla. Akorát se mi pořád motala hlava.
Na svůj první trh jsem se vyloženě těšila. Trhla jsem to, postavila, už jsem si představovala jak další pokus dám 55, když mi to ještě před povelem odhodit spadlo za hlavu. Nechápu to.
Tak jsem to šla ještě jednou, tentokrát jsem to přetrhla. S ohromením jsem odcházela z prken a čekala co mi na to Luďa řekne. Už jsem měla jen jeden pokus a blbých lehoučkých 50kg. Trošku jsem zapochybovala, co když to nedam.. co když to dopadne jako má první republika v Benchpressu a budu diskvalifikovaná? Nakonec jsem si vzpomněla na Evu jak to zvládla, a přestala jsem myslet na blbosti, prostě jsem tam šla s tím, že teď musim, a naštěstí jsem to trhla. Ulevilo se mi, ale tím zvoraným trhem jsem na tom byla stejně jako má konkurentka. Základ na nadhoz měla ale nižší než já, tak jsem doufala. 60 jsem nadhodila lehce, jen se mi zas zamotala hlava, takže už při přemístění jsem udělala krok dozadu, musela počkat a pak to teprv vyrazila. Další pokus 65, přemístění zas lehký, trošku zamotaný, ale vyrazila jsem to moc brzo, ještě jsem nebyla v klidu, tudíž se mi podlomily nohy a já s tím nevyskočila a nevyrazila to. Na třetí pokus už jsem před výrazem čekala dost dlouho, a taky jsem to vyrazila. Když jsem se otočila k tabuli se světlama, bylo tam jedno bílý. Už jsem se začala radovat, ale najednou tam naskočily dvě červený. Nevěřícně jsem šla k Luďovi a ptala se ho proč. Prý jsem při výrazu pokrčila lokty. Nevím o tom. Necítila jsem že bych je pokrčila, ale možná už jsem ztrácela cit v rukách. Celou cestu do Prahy mi pak mravenčily ruce jak kdybych je měla přeležený. Přitom nevim že bych se nějak zranila.
Když jsem zjistila, že jsem o 1kg ztratila třetí místo, a ještě dala jen takový výkon se kterým trénuju po dvu opakováních ve vzpírárně, chtělo se mi brečet. Odtáhla jsem Luďu ven, že se musím projít abych nebrečela. Vím, je to trapný, ale já si nemohla pomoct. Kdybych dala základ 52, 62, vyšlo by to nastejno, obojí by bylo pro mě lehoučký, a snad bych se i umístila i když bych si nedala žádnej osobák. Takhle se mnou zas Luďa jel přes celou republiká kvůli tomu, abych byla poslední. Šli jsme na houpačku, seděli proti sobě, a já se snažila vykecat, co mě na tom tak štve.. co šlo udělat líp atd. Nakonec jsem jen tak přemýšlela, že když se Pavla u trhu zranila, že by nemusela ten nadhoz dát, a já bych se umístila. Pak jsem ale přemýšlela, jestli by mě vůbec těšilo být třetí z tohoto důvodu. Bylo by sice fajn mít medaili, ale cítila bych se stejně pořád poslední. Ne, netěšilo by mě třetí místo, kdyby Pavla kvůli zranění vypadla. Přála jsem jí aby se jí to povedlo. Po chvíli už jsem mohla jít zpátky do tělocvičny aniž by se mi chtělo brečet. Když jsem se pak Pavly ptala jak dopadla, a ona mi řekla že nadhoz dala až napotřetí těch 90, polilo mě horko.. mohla vlastně nadhazovat v té chvíli kdy jsem na ni myslela. Třeba to nakonec dala právě proto, že jsem jí to nakonec přála, kdo vi.. Ja jen vim že myšlenky jsou mocný a že s Luďou umíme čarovat.
No, pak přišli na řadu nejlehčí muži. Dívala jsem se na ně z okna, někteří byli opravdu šikovní. Už jsem se bála, že nikdo neumí techniku tak dobře jako Luďa :, ale když na republiku jdou ti nejlepší, tak by bylo blbý kdyby měli mizernou techniku. Byl mi tam sympatickej jeden malej kluk, teď jsem koukala na Lide.cz, že je to asi přítel jedné vzpěračky - Katky.. asi Thérové? Teda, že by sestra mojí konkurentky? :D radši odkaz na fotku kde je i s ním Ty příjmení odhaduju podle nominačky.
Výsledky chlapů jsem nesledovala, spíš jsem se dívala na techniku, a občas na váhu když mi přišli buď mladí nebo hubení, takže museli být dobří.
Jeden kluk tam při trhu hodil osu za sebe, jak vstal tak si ji snožmo přeskočil a pak teprv odešel. Na dalším pokuse mu osa spadla dopředu, udělal od ní kotoul do zadu do stoje, pěkně přes ten okraj parketu, mírně se poklonil a odešel :D ten mě docela rozesmál a už jsem skoro nemyslela na svůj mizernej výkon.
Párkrát jsem se tam minula na chodbě i s Liborem. Dost lidí kolem vzpírání mi říkalo, že by se mi určitě hrozně líbil a že to je neženatej vzpěrač : Já jen, že ti naši co se mi líběj, jsou většinou ženatí. Těšila jsem se, jak jim to všem vyvrátim až ho tam uvidim, ale bohužel nemůžu. Vypadal docela sympaticky, ale neměla jsem čas ho poznat. Nemluvila jsem s ním ani jsem si ho nestihla prohlídnout, ani jsem ho neviděla vzpírat potom, takže názor ještě můžu změnit.
Když nastupovala druhá skupina mužů, jeli jsme už s Luďou a jeho ženou domů. Evžen měl závodit až kolem osmé večer údajně, a do Prahy je to dálka.
Jeho výkon jsme zjistili pak telefonem, dal 130, 175. Nevím jestli to je osobák kterej mi slíbil že si dá, ale čekala jsem alespoň 180 na nadhoz.. i když je fakt, že musel být pěkně "vyflusnutej" z toho čekání.
No, v konečným důsledku to byla pěkná soutěž, stojím si za svým, že vzpěračský soutěže jsou mnohem přátelštější, veselejší a uvolněnější než trojbojařský. Jen to fakt trvalo moc dlouho.
No, tak nějaké shrnutí:
Trh 50, Nadhoz 60, Dvojboj 110, umístění 4.
