KDYBY NÁHODOU

Otevřený přebor Plzně 11.4.09

Do Plzně jsme tentokrát jeli později, akorát tak, abychom stihli poslední minuty vážení. Slyšeli jsme něco o deseti závodnicích, ale po příchodu do budovy jsme skoro nikoho nepotkávali. Spekulovali jsme o tom, jestli nakonec nebude víc závodících holek než chlapů. V celém sále bylo tolik lidí, že naše Bohemka - závodníci a fanoušci, byla polovinou všech přítomných.
Po vážení jsem měla ještě dost času na to, abych něco snědla a rozcvičila se. Holek bylo opravdu dost. Myslím, že všechny co byly na loňské VC Plzně, a ještě nějaké navíc. Chyběla mi tam ale Eliška, která mi vlastně jako první dala vědět, že ten přebor vůbec bude, a jak se na něj těší.
V rozcvičovně to před začátkem ožilo. Holky si rozebraly dětské osy, protože dámská tam už zbyla jen jedna, a všechny jsme se rozcvičovaly. Já jen pomalinku, měla jsem jít až skoro poslední. Ke konci už jsem se na rozcvičovací čince střídala jen já s Evou. Je to zajímavý, jít na pokus jako poslední, s tím, že tam je už největší váha z celé skupiny. Kdybych taky nebyla váhově skoro nejtěžší, mohla bych být hrdá na to, jak jsem dobrá, když zvednu nejvíc, ale když vidím, že Eva, o 20kg lehčí, jde pokus předemnou, tak to nějak není ono :)
Nestíhala jsem sledovat, kolik šly holky předemnou. Soustředila jsem se na rozcvičování, a hádku s Luďou, kolik půjdu jako základ. Nutil mě jít rovnou 60kg. :) Nakonec jsem mu dovolila ať to nahlásí, ale že jestli vypadnu na základu, tak to budejeho vina. Riskl to, a po prvním nepovedeným pokuse už se začal bát jak ho zmlátím. Když jsem šla na opravný pokus, tak už ale věděl že ho dám, dřív než jsem ho úspěšně dostala nad hlavu a postavila. Posledním pokusem jsem šla 65, svůj tréninkový nedávný osobák. Chtěla jsem zkusit víc, ale bohužel mi na víc nezůstal další pokus. 7kg by byl moc velký skok, a na přípravu jsem měla jen dvě minuty. Jinak bych si v rozcvičovně dala něco mezi, a nahlásila 67. Tak holt někdy příště, třeba se to povede na lize.
Když jsem se soustředila už před činkou na těch 65, je zajímavé, že jsem cítila pohledy tří lidí, které mi dávaly sílu. Jenže.. jeden z těch tří ve skutečnosti na těch závodech ani nebyl.
Než jsem šla na nadhoz, chtěla jsem si dát sladkej želé bonbón. Kupovala jsem si celý balíček, ale protože jsem to nabízela ostatním (i když si před trhem nikdo nebral), a nechala to ležet na stole, byl už před nadhozem sežraný. Nenasyti jedni :))
Šla jsem se tedy podívat do hospody, jestli tam něco nemají, ale měli jen sušenky, z nichž by mi asi bylo blbě. Jak jsem to Květě vysvětlovala, tak mi pak hospodskej přisunul rozbalený pytlík gumových medvídků, ať si nabídnu. To mě dostalo :D Docela náhoda, že je tam zrovna měl, a je hodnej, když mi nabídl jen tak.
Po medvídkovi jsem se už šla rozcvičovat, a taky jsem šla na prkno až poslední. Základ jsem radši nechala na 67, i když jsem myslím mohla jít i 70. Nechtěla jsem riskovat, když už mám tak hezký trh. 67 jsem chytla do polodrepu skoro. I 73 jsem pak nadhodila a vyrazila docela vpohodě (osobák), ale těžké to docela bylo. Chtěla jsem zkusit těch 77 jako na lize, ale poslechla jsem Luďu a šla radši 75. Přecijen pravděpodobněji postavím tohle než 77, a měla bych hezký dvojboj. Bohužel jsem tu váhu pak asi podcenila, nedotáhla, šla jsem moc brzo pod to, a nezmáčkla jsem se tam. Byla to má blbost. Zklamaná jsem z toho ale byla, a to tak, že jsem si ani neuvědomila, že těch 73 byl osobák. 1kg je pakatel, to prostě nějak nevidím. Až to bude 75, pak to budu vidět jako osobák.
Po závodech juniorů, kde o dost vedl Adam, který teď trénuje u nás na Bohemce, vyhlašovali výsledky. Eva byla zaslouženě první, i když se jí moc nevydařil trh. Za chvíli bude mít 200 Sb. Já získala svoji první stříbrnou medaili v životě, takže jsem byla ráda. Vždycky jsem na nějakých závodech chtěla alespoň tu stříbrnou, a zatím mám jen tři bronzový a dvě zlatý. Tak teď už i stříbrnou. Jen škoda, že na ní je vepředu nějaký kulturista v plavkách a ne vzpěrač jako na zlatých.
Třetí byla Veronika Vašíčková. Potěšilo mě, že jsem ji porazila, to jsem chtěla udělat už loni na republice, (a moc se mi to nepovedlo) poté, co jsem ji poprvé viděla na VC Plzně vzpírat. Přišlo mi neskutečný, že s tak mizernou technikou dává víc než já. Je hrozně silná. Kdyby vylepšila tu techniku, asi bych ji neporazila.
Chlapů nakonec bylo docela dost, ale závodili ve skupině spolu s veteránama. Od nás závodil Petr a Honza Kolářovi, Andrej a Václav Tomšík. Docela mě překvapilo vidět vzpírat Vláďu Degťara. Ještě nás tam s Kamilem (Luďův syn) zaujal jeden, co měl dres staršího typu, a nechal si z nohaviček čouhat slipy. Kdyby měl trenky tak neřeknu, že to čouhá, ale slipy? Si je mohl zastrčit :. Vždyť on vypadal tak trochu exoticky i bez toho - bradka, dlouhý vlasy jak mu poletovaly při vzpírání..
Nevím kolik lidí si tam dalo osobák, kolik jich bylo zklamaných, jen Petr Věžník vím že dal o 1kg v trhu víc, než bylo napsáno na IDnes, ale celkově byl spíš smutnej z toho nadhozu se 145, kterej mu zatím nevyšel.
Od nás si dal osobáky Andrej. Je to blázen na entou. Základ v trhu šel svůj dosavadní osobák, druhým pokusem ze sebe vyždímal další osobák 126kg.
Na nadhoz, kdy v druhým pokusu nedal 160 si samozřejmě zvedl o 1kg, což už jsem čekala. Moc jsem mu přála aby to dal, zavřela jsem oči, a představovala si jak to nadhazuje, vyráží, a se řvem balancuje aby to udržel, jak to pak drží, a vítězoslavně mrská činkou o zem po povelu položit. Otevřela jsem oči, a posílala mu sílu. Ne fyzickou, té má dost, sílu na to, aby to zvládl dodělat. Až do konce jsem se cítila, jako bych to zvedala s ním, a ještě když jsem mu běžela gratulovat, tak jsem se třepala. Měl z něj ale radost celý oddíl. :)
Než jsme odjeli, dali jsme si v Plzni ještě na zahrádce jídlo. Měla jsem hroznej hlad, už u chlapských trhů mi kručelo v bříše. Trošku mě pak mrzelo, že jsem se nestihla ani se všema rozloučit, a hledat pak Plzeňáky uvnitř, abych jim řekla ahoj, se mi samotné nechtělo. Ráda jsem je ale všechny znovu viděla.
Ještě že jsem nakonec nebyla nominovaná na republiku v trojboji (kvůli lize žen ve vzpírání jsem nemohla na nominační mistrovství čech v trojboji ale jen na oblastní), protože pak bych nemohla být tady. Ať už ta republika byla jakkoliv skvělá, tohle bylo pro mě na 100% lepší.
Miluji vzpírání.