Velká cena Meziboří
Na tyto závody nás z TJ Bohemians Praha jela pěkná tlupa. Měli jsme i diváky, a jeli jsme dohromady čtyřma autama. Ostatní to asi brali jen tak, jako oddechové závody,
ale Andrej doufal v osobáky (hlavně nadhoz 150kg), a já doufala, že bych si taky mohla dát v něčem osobák, když jsem nedávno na tréninku trhla 57,5kg. Taky jsem věřila,
že Luďa bude zase mít lepší výkon než minule. Po dlouhé době jsem zase viděla vzpírat Vláďu Mencla, se kterým se na trénincích míjím.
No, takže po příjezdu bylo vážení.
Andrejovi moc nevyšla experimentální sacharidová superkompenzace, a vážil asi o 1,5kg víc než chtěl. Ničemu to ale moc nevadilo, a hlavně on umí před závodama jaksi
hubnout, aniž by přišel o sílu (původní váhou se blížil k 89kg, navážil asi 83,9kg). Luděk opět zhubl nechtíc (taky na nějakých 83kg), kdežto Evžen Mencl a Petr Kolář
si stěžovali, že váží nějak moc :. Já shazování nijak neřešila, a vzhledem k jisté fázi měsíce jsem vážila víc než jindy. Bylo to jedno, protože nakonec jsem v
kategorii byla sama, ale chtěla jsem si dát osobák, tak bych musela dát více než tehdy v Plzni, když vážím víc.
Celkem jsme tam byly jen tři holky - já,
Veronika a Eva. Obě prý byly i na VC Sokolova, tak to měly jako druhé závody. Přesto myslím trhly to co já, i když váží o 20kg míň. Hrozný :)
.
Chlapů tam taky bylo nějak málo, čekala jsem větší účast. Ale na kvalitě soutěže to určitě neubralo.
Překvapilo mě, že tam byly k nalezení dvě dámské osy.
Takový mini oddíl bez žen (pokud se nepletu) a má dvě ženský osy. Nebo byly půjčený, kdo ví, každopádně to bylo dobře. Měly jsme se na čem rozcvičovat.
Taky mě trošku mátla velikost parketů na rozcvičení. U nás ve vzpírárně máme "malé", ale tady byly ještě menší. Občas jsem ze zvyku srovnávala činku
kotoučem cca 10cm od kraje gumy, a pak zjistila, že druhá strana činky je málem na zemi :. Možná za to může nízký počet závodících žen, ale nějak jsem
při rozcvičení nedokázala nasáknout tu soutěžní atmosféru.. vyhecovat se. Na trh jsem se rozcvičila nějak málo. Byla tam zima, tak jsem i rychle chladla,
a po jistém zážitku z tréninku se s hřejivkou nekamarádím. Tak to asi i podle toho dopadlo. Prvním pokusem jsem šla 50 a trhla. Jenže jak jsem myslela
na všechno možný kolem a na to že to musím dát, zapomněla jsem si sundat tepláky. Nikdo mě nevyhodil, tak jsem trhla 50 v teplákách :))), uvědomila jsem
si to až když jsem se vrátila do rozcvičovny dát si trochu kafe - na zahřátí. Než jsem šla na druhý pokus (55kg), bliklo mi v hlavě "v teplákách" a musela jsem se tomu usmát.
No, samozřejmě jsem se pak asi blbě soustředila na trh. Nad hlavu jsem to dostala, ale pak se mi ohlo zápěstí, a osa mi spadla. Na třetí pokus jsem se snažila soustředit,
ale i tak mi to spadlo. Vím jen, že jsem to trochu nakopla stehnama, tak to možná udělalo oblouk. Trh mě zklamal. Hodně. Přitom ten první pokus vypadal jako slibnej
začátek..
Na nadhoz jsem tedy měla cíl dát 68, abych si udělala osobák v dvojboji (z Plzně jsem měla 55+62 = 117). Základ 60 byl lehoučkej. 65 jsem se trochu bála,
na tréninku mi ten výraz dost padal. Potěšilo mě to tak, že jsem pak váhala jestli nezkusím 70, ale nakonec jsem radši řekla těch 68, kdyby náhodou. Nadhoz mi přišel
doost lehkej, vyrazila jsem to bohužel dopředu, tak jsem to pak doháněla. Rozhodčí mi ale nějka brzo zvedl bílej praporek, tak jsem udělala už jen jeden krůček a
nechala tu osu spadnout. Myslela jsem si, že to mám uznáno, ale pak mi Luďa řekl, že ne, že tím praporkem měl mávnout. Nechápu to. Ostatním vždycky ukazoval rukou,
a bílý praporek zvedal až jako že ANO. Tak mě to mrzelo. Možná bych to ještě vyrovnala.. ale když jsem neměla důvod, tak jsem to ani nezkoušela. Uznávám ale, že
to nevypadalo moc dobře, tak si to počítám alespoň jako tréninkový osobák. Blbý je, že se mi po každém nadhozu motá hlava, tak tam dlouho stojím než to vyrazím.
No, sama ze sebe jsem moc radost neměla, ale pak závodili kluci.
Snažila jsem se sledovat všechny, ale hlavně jsem hlídala Luďu. Moc se netvářil na to,
že by měl zkoušet znovu těch 120 z Plzně, ale nakonec, i když říkal že 115 bylo sakra těžkých, to zkusil. Když jsem viděla, jak tam pochoduje po rozcvičovně a
snaží se naštvat, vzpoměla jsem si, jak mi říkal to o fackách, nebo jak ho někdo naštval slovně a pak mu to šlo. Zeptala jsem se ho, jestli by mu to pomohlo,
kdybych mu dala facku, a ujasnila si jak velkou :), a když si čichl čpavku, tak jsem mu ji vrazila. Jen se tomu usmál, až jsem se bála, jestli ho to jen nevyvede
ze soustředění. Měla jsem pocit, jako bych tam nad tou osou stála s ním. Tep mi běžel jako o závod, vnímala jsem jen jeho. Viděla jsem jak to trhnul ještě dřív,
než se to doopravdy stalo. Zkoušela jsem "čarovat", posílat mu pohledem sílu a všechnu lásku co v sobě mám. Když to trhnul, měla jsem hroznou radost.
Ten jeho trh mi vynahradil všechny pokusy co se mi kdy nepovedly. Když jsem ho pak objímala v šatně, všimla jsem si, že mu štěstím začínají týct slzy,
který si rychle snažíl umýt :. V tom momentě mohly závody skončit, a já bych o nich řekla, že stály za to. Nejen to, že byly prostě dokonalý. To ale nebylo vše.
U nadhozu jsem se snažila ho přesvědčit ať jde přes 130 (což dal naposledy nejvíc co byl schopen). Po 120ti se moc necítil na víc, tak chtěl jít 125.
Přesvědčila jsem ho na 127, ať pak nemá moc velký skok když půjde 132. Když zjistil kolik lidí jde před ním na činku, svolil se 127. Pak ale nechtěl jít víc kvůli zádům.
Nedávno se zranil, a ještě to nemá doléčené, tak jsem ho přestala přemlouvat, a nechala ho jít 130.
Pak říkal, že to bylo dobré, že by i těch 132 dal. (když pak viděl diplom kde má 299,77..SB, připustil že měl těch 132 jít :) ).
No, takže u Ludi
spokojenost - trh úžasnej, nadhoz vhledem k okolnostem skvělej s rezervou, dvojboj - nejlepší za posledních pár let.
Pak jsme se dívali jak
nadhazuje Andrej. Andrej je blázen. Na tréninku nadhazoval maximálně 147kg které mu občas padaly při výrazu, a chtěl to jít jako základ. Nakonec šel 145,
tak jsem myslela, že se na dnes moc necítí, když ON snižoval základ. Pak ale nahlásil rovnou 150. Opět jsem byla napjatá, když jsem se na to dívala.
Když to dal, měli jsme asi všichni z oddílu radost jako on. Jenže ten blázen si nahlásil další pokus rovnou 155! Ač jsem moc nevěřila že to dá, přála jsem mu to,
a snažila se mu na dálku znovu posílat energii, sílu a hlavně štěstí (já vím, že vás tím už nudím, ale prostě věřím na kouzla podvědomí :). Když to dal, měla jsem
pocit, jako bych byla na fotbalovým stadionu a všichni najednou začali řvát pří gólu a tleskat. Přitom celej ten stadion byl jen uvnitř mě. Nechápala jsem.
Andrej je proste fakt dobrej :
Nakonec jsme se ještě podívali na Evženových 172kg, a tím končil závod. Víc nikdo nedal. (Uspokojivý pocit, že nejsilnější
kluk byl od nás : )
Všichni od nás, krom Jirky Brodského, (který vše pečlivě zapisoval na papír a staral se o nás ostatní) se umístili. Luděk si krom
třetího místa v kategorii mužů do 85kg odnesl i pohár za 1. místo v přepočtu na SB v kategorii masters. Andrej byl v přepočtu na SB v mužích druhý, tak
dostal stejně jako já (když ženy byly jen tři a já poslední :)) pěknou cenu (chlast a spousta sladkostí, asi nás Dušan chce přecpat a opít, aby příště
vyhrával sám :) )
Nakonec bych asi jen řekla, že se mi to závodění začíná líbit. Vzpěrači jsou dobrá společnost.
Konečně mám i svoji první medaili
se vzpěračem. Je to taky má první zlatá medaile, zatím jsem měla jen dvě bronzové (judo + bench press). Takže jsem spokojená, a už nemusím na závody jezdit
kvůli umístění, ale prostě jen kvůli závodu samotnému. Když to vyjde, tak to vyjde. Když ne, tak to třeba vyjde ostatním a budu mít radost s nima.
P.S. fotky i videa budou. Časem.