Boj
Už před bojem vím, že jsem ta poražená,
přec jdu do něj s odhodláním, ač jsem jen žena.
Se zaťatýmy zuby vrhnu se k němu,
však jeho silné paže, shrábnou mě jak pěnu.
Jak pěnu ve vaně, co se nechá unášet proudem,
však vodní vír je jejím posledním soudem.
S námahou opět na nohy vstávám,
svou hrdost opět všanc dávám.
S pěstí zaťatou, v očích blesky zloby,
dívám se na něj a myslím na dávné doby.
Na doby, kdy jsem ho obdivovala,
kdy něžný byl a já ho asi milovala.
V očích ucítila jsem najednou slzy,
však nevzdala jsem se, na to je moc brzy.
Cítila jsem tu moc z jeho očí, výsměch.
Myslel si, že budu dělat vše v jeho prospěch.
Myslel, že stačí říct po čem touží,
a já že se před ním budu plazit louží.
Ano. A já to dělala. Ovládal mě svou silou,
silou rukou i slov, odčerpal mou energii zbylou.
Vlastnil mě. A tehdy jsem zjistila co se stane.
Zjistila jsem, že mě nikdy nikdo jiný už nedostane.
Čím bolestnější byly časy s ním,
tím jistěji jsem cítila že to vím.
Miluji ho, šíleně. On je jediný.
Je zlomyslný, zlý, nikdy nebyl nevinný.