Dům - část čtvrtá
Otočila k němu hlavu. Teď ho teprve poprvé spatřila, a málem vykřikla překvapením. Stál tam, jen ve vojenských maskáčích a kanadách, v ruce přehnutý pásek, a díval se jí do očí.
Začala zmatkovat. Nohy měla volné, tak si je přitáhla k sobě a schoulila se v čela postele do klubíčka. Dívala se na něj prosebně, a i když chtěla říct tolik slov, nevypravila ze sebe ani hlásku. Nějak ten pohled ale nefungoval. Stalo se, čeho se obávala. Všiml si černého pásku, vykukujícího z pláště ve kterém přišla. Ráda si s ním občas jen tak pohrávala v dlani, a snila u toho. Pomáhalo jí to i při psaní. Teď se ale proklínala, že ho více neschovává. Udělal 3 kroky, a provázek vytáhl. Vrátil se k ní, a pevně ji chytil za kotník. "NE!" vykřikla, a začala kolem sebe kopat. Položil pásek na postel, chytl jí obě nohy, a prudce ji natáhl na postel. Nohy zasedl, a omotal kolem nich provaz. Každou nohu svázal zvlášť, a vporostřed provaz protáhl skrz mříž v posteli. Měla sice nohy trošku volné, ale svůj ůčel to splňovalo. Neměla se už jak schovat, a její snažení přitáhnout nohy k sobě, vypadalo jen jako zvedání a otáčení zadečku, což jemu vyhovovalo.
Protáhl si pásek dlaní, a zkusmo švihl do vzduchu. Tiše vzlykla, jak tvrdá kůže pásku zasvištěla vzduchem.
Dlaní ji pohladil po zadečku a jemně plácl. Pak se rozpřáhl, a poprvé uhodil. Pásek prosvištěl vzduchem, a po dopadu na jejím zadečku zanechal růžovou šmouhu. Přesto že se rozhodla mlčet, nevydržela to a z hrdla jí unikl výkřik. V koutcích očí ucítila slzy, které po chvíli stékaly po tváři k prostěradlu. Nečekala takovou ránu.
Vrtěla se ve snaze zahnat tu palčivou bolest, která se posouvala směrem k jejímu pohlaví, a vyvolávala divoké pulzování, již značně vzrušeného poštěváčku.
Nechal ji mírně vzpamatovat, a uhodil podruhé. Tentokrát výkřik v půlce zadusila. Zápěstí měla odřená, jak se snažila vyvléci z pout, a ruce sevřené v pěst se mírně odkrvovaly. To však nebylo tím, na co by v dané situaci myslela. Zadní část těla měla v jednom ohni, a na prostěradle mezi nohama se neustále zvětšovala loužička její milostné šťávy.Ano, mučil ji, působil jí bolest, ale přítom ji tímneskutečně vzrušoval.
Rychle za sebou ji zasadil 3 rány a počkal až se uklidní. Pohladil ji po zarudlém zadečku, a jemně poplácal dlaní. Snažila se z dostat z dosahu jeho ruky. Pozadí měla tak citlivé, že se ty doteky témě nedaly snést. Chytil ji za šňůrky kalhotek, a stáhl jí je až ke kotníkům, kde je kvůli provazu nechal. Jejich vlhkost ho příjemně překvapila a začal se téměř těšit, až ji ojede.
Zahnal ty myšlenky a jak se dokončit trest. Klasických pětadvacet.
Chvilkami dělal pauzy,chvilkami jen mlátil. Teď už plakala. Svaly celého těla měla napjaté, a očekávání další rány bylo skoro bolestnější, než samotný dopad pásku na její pozadí.
Tiše prosila o milost, ale věděla, že to není nic platné. On se zastavit před limitem nehodlal.
Když dopadla poslední rána, zasunul pásek zpět do kalhot. Nechal ho ale rozepnutý. Od stolu si k posteli přitáhl židli, a díval se na tu spoušť kterou zanechal na jejím nevinně hebkém těle.
Napadlo ho, jestli nebyl zbytečně krutý, ale nevypadalo to, že by měly zůstat trvalé stopy. Snad jen po tom střepu možná zůstane světlejší čára, ale zbytek by se časem měl zahojit.
Když se její pohyby trošku uklidnily, a přestala vzlykat, zvedl jí opatrně hlavu, odhrnul jí vlasy z obličeje, a osušil slzy. Čekal výčitky, ale její pohled byl spíš oddaný a toužebný. Pohladil ji po tváři, a položil zpět na matrac. Ještě přece nezkončil.