KDYBY NÁHODOU

Náměsíčná

16.12.2005

Byla unavená. Za celý den si ani jednou nesedla, od rána jen něco vyřizovala a sháněla. Když konečně dorazila domů, myslela si, že se ani nedostane do sprchy. Vidina ktásně teplé vody, rozehřívající její zimou prokřehlé tělo, ji ale přesvědčila. Pomalu se svlékla. Neměla kam spěchat. Složila oblečení do úhledné hromádky, zabalila se do osušky, z poličky vzala mýdlo a šla do sprchy.
Když pustila vodu, a první kapky dopadaly na její ramena, usmála se. Zavřela oči, nastavila proudu tvář. Otřela si líce dlaněmi, a sehnula se pro mýdlo. Začala se mydlit. Krásně to klouzalo. První paže, dekolt.. tiše vzdychla, když roztírala mýdlové bublinky kolem svých ňader. Jak je to dlouho, co neměla muže? Ale ne, teď na to nebude myslet. Stále se zavřenýma očima si namydlila i nohy a zadeček. Nechtěla otevírat oči, tak prostě jen natáhla ruku podél těla, a nechala mýdlo sklouznout na zem. Užívala si proud horké vody, stírajíc ze sebe mýdlovou pěnu. Nechtělo se jí pryč, ale věděla, že kdyby zůstala ještě chvíli, tak by v té sprše asi usnula. Smutně si setřela vodu ze tváře a zavřela kohoutek. Dívala se, jak z ní pomalu padají kapičky vody. Povzdechla si. Sundala osuškou z věšáku a utřela se. Zabalila se do ní, a šla do ložnice. Z počítače zněla pomalá hudba.
Přehodila ručník přes židli, a jen tak mimoděk si vzpoměla na mýdlo, které asi zůstalo někde ve sprše. Snad alespoň zavřela vodu. Ale teď už na to opravdu nechtěla myslet. Lehla si do postele, a stulila se do klubíčka, s peřinou pod bradou. Uvelebila se, a ruka jí samovolně sklouzla mezi nohy. Ne, dnes je už moc unavená. Otočila se na druhou stranu, a oběma rukama objala peřinu. Zachvíli ji už tiché tóny "Always somewhere" unášely do říše zapomnění.

Zatímco spala, její podvědomí se vzpouzelo. Neměla přece usnout! Teď ne! Vždyť je tak blízko.. tak blízko..!! copak to jde, takhle tu spát, sama.. proč? Tentokrát už ne.
Její tělo si sedlo. Nevěděla o tom. Zatímco byla v hlubokém spánku, její tělo vstalo z postele.
Nic necítilo, jen vědělo, co chce. Pomalými kroky došlo ke dveřím a otevřelo je. Otevřelo i dvoje další dveře, až se dostalo ven. Bylo několik stupňů pod nulou, sněžilo, ale tělo, ač nahé, si to neuvědomovalo. Spalo totiž. Bosýma nohama se šourala po dlaždicích, a zraňovala si chodidla o ostré větvičky. Bylo to blízko..
Nějaký člověk přes silnici na ni křičel. Nevnímala ho. Došla k druhé budově, vyšla po schůdkách a otevřela si dveře. Vrátný podřimoval, takže si jí ani nevšiml. Šla dál, pár schodů dolu a pak rovně. Zastavila se až před pokojem číslo X. Byl pátek 13tého. Vzala za kliku, a dveře se tiše otevřely. Na moment se zastavila. Byl by to zvláštní pohled, kdyby ji tam někdo viděl. Venku hřmělo, a padal sníh. Oknem vniklo do pokoje modrofialové světlo blesku, a ozářilo tak její nahé, orosené tělo. Ve vlasech se jí ještě pomalu rozpouštěly sněhové vločky. Udělala krok do místnosti, a zavřela za sebou dveře.
Šla k jeho posteli. Odhrnula trošku přikrývku. Bylo tam málo místa, ale věděla, že se tam vejde. Byla studená, přesto ho kupodivu neprobudilo, když se k němu přitulila. Přehodila peřinu přes sebe, a konečně usnula i fyzicky. Zdálo se jí o oáze v poušti, o pestrém zpívajícím ptactvu, a krásném mladíkovi, co jí podával čisou vodu v dlaních, a usmíval se na ni.

Probudil se první. Vyděsil se. Nechápal, kde se tam vzala. Jaktože je k sakru nahá, a vůbec.. co dělá v jeho posteli? Pil snad včera něco, a nepamatuje si co se stalo? Ne, určitě nepil. Pamatoval si přesně co dělal minulý den. Opřel se o ruku, a díval se na ni. Pořád mu nedocházelo, jak se tam mohla objevit.
Brzy na to se probudila i ona. Otevřela oči a zase je zavřela. Rozbušilo se jí srdce. Znovu otevřela oči a vyděšeně se posadila. Rozhlídla se kolem sebe, a pak jí došlo, že je nahá. Schoulila se do klubíčka a přitáhla si peřínu k bradě. Otočila se tak aby mu viděla do očí a málem přitom spadla z postele. Chtěla něco říct, ale slova nepřicházela. Tak se na sebe oba ohromeně dívali, nikdo nevěděl jak začít. Nakonec se ozval on. "Jak ses sem dostala?" čekala tuhle otázku, přesto se jí lekla, asi už jen proto, že neznala odpověď. Pokrčila rameny. "nevim.." Začala se rozhlížet po pokoji a hledat svoje oblečení. Díval se jak je nervózní, a pořád to nechápal. "Já.. asi tady nemam oblečení." Zatvářila se malinko rozpačitě, a čekala co jí na to odpoví.
"Něco ti pujčim." Vstal z postele, a začal se sám oblíkat. Opřela se o zeď a prohlížela si ho. Ano, často o něm snila, ale jak se sen mohl stát skutečností, nebo jak se tam teda dostala? Přitahoval ji. Čim dál víc si uvědomovala celou tu situaci. Je nahá, v jeho pokoji, a on se právě oblíká, zatímco ona vlhne. Sakra! Teprve teď si uvědomila, co s ní pohled na jeho záda dělá. Dala si dlaň mezi nohy, aby zabránila skvrně na prostěradle. Pozdě. Akorát si ještě namočila svůj prst, a co teď s ním? Polilo ji horko, a začala si mnout ruce aby to uschlo, a nemusela to utřít do peřiny. Díky bohu, že byl ještě pořád otočenej zády k ní. Obrátil se ke skříni a za moment už vytahoval nějaké tričko a gatě s páskem. Položil to na postel a sedl si tak, že na ni viděl. "Ty opravdu nevíš, jak ses sem dostala?" zeptal se jí, zatímco se na sebe snažila natáhnout tričko dřív, než jí sjede peřina z ňader. Zavrtěla hlavou. "Nevim." "Ale nic jsem nepila." Dodala spěšně. "Tak to je potom záhada." Pokýval hlavou, a dál se zaujatě díval jak si stoupla na postel, a snažila se nasoukat do jeho velkých gatí. Povyskočila aby si na nich nestála, a zatáhla si pásek. Bez něj by jí určitě spadly. "Tak já asi pudu, a pak ti to přijdu vrátit." podívala se na něj nesmněle. Usmál se, a nevěřícně zavrtěl hlavou. Přisunul před ni boty. "Abys nebyla nemocná. Tak běž." "Díky," vklouzla do bot, a podívala se mu do očí. Stál těsně před ní. Rozbušilo se jí srdce, a najednou nevěděla, co má dělat. "Běž," řekl s pobaveným úsměvem. To ji probralo. Rychle se otočila, a jak jen jí to velké boty dovolovaly, se odšourala pryč. Na konci chodby se ještě ohlédla. Stál tam, mezi dveřma, a díval se za ní.

Když došla do svojeho pokoje, zavřela za sebou dveře a opřela se o ně. Srdce jí bušilo jak splašené, a svaly vypovídaly službu. Svezla se na zem, a sevřela tváře do dlaní. Byla celá rozžhavená. Asi 10 minut tam jen tak seděla, než se trošku vzpamatovala. Sundala si jeho tricko a přivoněla k němu. Bylo vyprané, bohužel. Sedla si na postel, a rozepla pásek. Vytáhla ho z gatí, a prohlížela si ho. Byt tlustý, kožený, s jednoduchou přeskou. Přeložila ho napůl a protáhla dlaní. Pohladila ho, a položila vedle sebe. Sundala si gatě, a začala si oblékat vlastní oblečení. Bolela ji chodidla. Když se na ně podívala, zjisila že jsou poškrabaná a špinavá. Nepřemýšlela nad tim. Vzala si ručník a šla se do koupelny umýt. Vyčistila si zuby, učesala se, a postavila na čaj. Pořád ho měla před očima. Viděla, jak se usmívá, jeho překvapení, když se vedle něj probudila, a taky viděla jeho záda, když se oblíkal. Furt. Snažila se tyto myšlenky potlačit. Zrovna si připoměla, že tam bude muset znovu jít, a opět se mu podívat do očí, až mu bude vracet to oblečení, když ji probralo lupnutí varné konvice. Zalila čaj, zamíchala ho, vyhodila pytlík a napila se. Samozřejmě se spálila. Sedla si k počítači a vypla hudbu. Pohled jí padl na jeho gatě. Asi by mu to měla jít vrátit co nejdřív. Ale bála se. Najednou se rozhodla. Teď. Teď to vrátim, nebo se k tomu už nedostanu. Vstala ze židle, v rychlosti sebrala gatě, tričko, boty, a šla. Čím víc se ale blížila k němu, tim pomalejší její kroky byly. Odvaha ji přecházela. Když scházela schody do přízemí, málem se otočila a šla zpátky. Jen vědomí, že to jednou stejně vrátit musí, ji popohnalo dál. Zastavila se před dveřmi do jeho pokoje, a čekala až se uklidní. Třepaly se jí ruce. Někdo šel chodbou. Cítila se trošku trapně, že tam jen tak stojí, tak radši zaklepala. Otevřel. Udělala krok dozadu a podivala se mu do očí. Natáhla ruce a podala mu jeho oblečení. Odložil ho na židli, a zeptal se jí, jestli by si nedala čaj. Rychle zavrtěla hlavou, řekla, že si právě udělala svůj, tak že se radši vrátí. Zase se tak zvláštně usmál. Vypadalo to, jako by to, co se stalo, už tak nějak bral jako samozřejmost. Jako fakt, a byl s tim zcela vyrovnanej, což se o ní zdaleka ještě říct nedalo. A on to věděl. Otočila se, a chtěla zmizet. Chytil ji za ruku. Podívala se na něj, zoufalá. Chtěla mu říct ať ji pustí, že musí jít, ale jen otevřela pusu a zas ji zavřela. Pohladil ji po tváři, a pustil. "Běž." A zase se tak "vědoucně" usmál.

Bylo 11 večer, když se rozhodla, že výjimečně půjde spat dřív. Vysprchovala se, vyčistila si zuby, a zrovna se chystala svléknout než vleze do postele, když jí zrak pad na černý kožený pásek. Hrklo to v ní. Zapoměla mu ho vrátit. Co když si teď bude myslet, že mu ho vzala úmyslně? To ne.. prostě zapomněla. Ale jak mohla zapomenout, když ten pásek byl v gatích? Polilo ji horko. Vzpomněla si, jak ten pásek vytáhla a ohmatávala. Styděla se. Musí ho vrátit. Dnes. Podívala se na budík, a hledala v sobě odvahu na další setkání. Dokáže to? Přece on už to překonal, proč by nemohla i ona? Přitahuje ji, to ano, ale proč by to měla být slabost? Prostě tam přijde, zaklepe, řekne mu, že ten pásek asi vypadl z gatí, a že se moc omlouvá a vrací mu ho. Popřeje mu dobrou noc, otočí se a zase odejde. Je to tak snadné, ne? Prostě si musí věřit. Obula se, vzala si svetr, zamčela (kdybynáhodou) a šla. Přijde, dá, omluví se a odejde. Přijde, dá odejde. Opakovala si to celou tu krátkou cestu. Došla až k jeho dveřím a zaklepala. Nic se nedělo. Zaklepala znovu. Zase nic. Třeba už spí. Odhodlání ji začalo pomalu opouštět. Najednou za sebou ucítila něčí tělo. Prudce se otočila, a udělala krok dozadu. Narazila zády do dveří. Stál přímo před ní. "Já.." srdce jí chtělo vyskočit z těla, a hlasivky selhaly. Vytáhla ruku co měla za zády, a podala mu jeho pásek. Podíval se na něj, a pak zas na svoji dlaň. Zrudla. "..to se nějak.. vytratilo..vypadlo.. to asi z gatí, našla jsem to teď u sebe. V pokoji." Vykoktala nakonec a vnímala teplo jeho těla. Přišel zrovna ze sprchy, měl jen ručník kolem pasu, jinak byl nahý. Natáhl ruku, a odemkl pokoj. Zámek byl kousek od jejího pasu. Otevřel, a ona téměř vpadla do jeho pokoje. Stále měla před sebou jeho pásek, čekajíc, až si ho vezme. A on nic. Zavřel, a tentokrát si zády ke dveřím stoupnul on. "Přišla jsem ti vrátit ten pásek." Řekla důrazněji, a natáhla ruku s páskem jemu skoro až před nos. Zamračila se.
"Děkuji. A co dál jsi mi přinesla?" "nic.." odpověděla malinko zmateně. "Prostě ti chci dat ten pásek a jít." "Opravdu chceš?" "Co?" Ztřepala hlavou, když jí došlo, na co se jí to vlastně ptal. Zase se nechala zmást. "Prostě jdu." Udělal krok stranou tak, že dveře byly volný, ale nic neříkal. Čekala že něco řekne. Než jí došlo, že nic neřekne, už stál zase přede dveřmi. "Vypadá to, že se ti nikam nechce." Řekl naoko smutně, a přistoupil až k ní. Pohladil ji po tváři, druhou rukou ji objal kolem pasu. Podívala se mu do očí. Ruka mu sjela z její tváře na krk. Políbil ji. Upustila pásek. Ze začátku nevěděla co s rukama. Jak ji ale jeho polibky rozehřály, a když jí došlo, že tohle vlastně chtěla, tak ho prostě objala a polibky mu oplácela. Ruce jí začaly bloudit po jeho zádech. Přitahovala si ho k sobě jak nejvíc to šlo. Jednou rukou sklouzla po jeho páteři níž. Neuvědomila si, že na sobě má jen ručník, a když o něj zavadila, tak prostě spadl na zem. Zarazila se. Chtěla se od něj odtáhnout, ale nedovolil to. Přitáhl si ji těsně k sobě, a dál ji líbal. Vjem jí rukou pod tričkem na záda a druhou putoval mezi její tváří, vlasama, přes boky k zadečku. Po chvíli ji oběma rukama chytil v pase, a zvedal ruce až pod ňadra. Přestal ji líbat, a jen se jí díval do očí, načež jí to vykasané tričko stáhnul. Nebránila se. Pohled jí mimoděk sklouzl níž než měl, a jeho obnažené mužství ji zas na chvíli znejistilo. Udělala krok dozadu a zakryla si rukama prsa. Přistoupil k ní, a něžně ji pohladil po zádech. Jeho ruce bloudily po horní polovině jejího těla, zatímco svou mohutnou postavou ji tlačil dál do pokoje. Narazila na postel, a aby neztratila rovnováhu, tak si sedla. Lehla si na lokty, aby byla trošku dál od toho.. ehm.. toho co měla přímo před očima. Zeptal se jí, jestli tu tentokrát nechce přespat vědomně.
"Já.." nedořekla. Chtěla to, a zároveň nechtěla. Toužila přece tak dlouho po tom, spát vedle chlapa, cítit jeho teplo a vůni, jeho objetí.. ale taky se bála. Toho co bude, toho co by mohlo být, jak teď, tak kdykoli v budoucnu. "Neboj, neudělam nic, co bys nechtěla. "Jasně, tuto větu znala. Ale co je platná, když on pozná, že chce něco, co vlastně nechce?
Rozepl jí gatě, a pomalu je stáhl. Měla už jen tanga. Chtěl je taky stáhnout, ale zavrtěla hlavou. Vlezla si pod peřinu a on si lehl vedle ní. Propletli si nohy mezi sebou, a nechali ruce ať zkoumají co chcou. Pohladila ho po tváři. Sjela dlaní na krk, a jemně stiskla. Nehtama mu přejela po hrudi, a pak dlaň posunula na jeho záda. Přitáhla si ho, a lehce políbila na rty. Kousla do nich, pak zlehka olízla, znovu políbila, a nechala ho, aby i on líbal ji. Přetočil se na ni. Nohy se jí malinko rozjely do stran, aby ho pustila blíž. Měla kalhotky, takže se nebála. Polaskal jí ňadra, a jednu bradavku vzal do úst. Přejel přes ni jazykem, malinko skousnul. Zavřela očí a prohnula se v zádech. Vzdychla. Zaryla mu na chvíli nehty do zad. Nemohlo to moc bolet, měla je krátké kvůli sportu. Nechtěla mu ublížit. Silně ho objala a začala se klínem třít o jeho stehno. Chtěla to. Tak moc to chtěla, ale zároveň věděla, že nesmí. Nedovolí přece chtíči aby z ní udělal to, čemu se dosud tak úspěšně bránila. K čemu by to potom všechno bylo? Ty protrápené večery, ty neopětované doteky, chvíle, ve kterých se jí chtělo touhou řvát.. K čemu by byla ta oběť, kdyby to všechno teď zahodila? Ne. Ještě nenadešel správnej čas. Tohle už zastavit nejde, ale víc už si nedovolí. Vášnivě ho kousla do rtu, aniž by si uvědomovala, že mu působí bolest. Uvnitř jí sálal oheň, a ona ho chtěla buď uhasit, nebo rozdmýchat do nekonečné výšky.
Měla napjaté všechny svaly. Tiskla se k němu, a ze rtů ji unikaly vzlyky. Olízla mu krk a skousla. Ucuknul. Rty se přesunula k jeho rameni. Snažil se vycházet vstříc jejím pohybům. Ležela mu na loktu jedné ruky, druhou jí držel dlaň nad hlavou. Prsty měli propletené, takže cítil každý stisk, jímž dávala najevo své vzrušení. Najednou přestala dýchat, dvakrát se o něj ještě otřela,prohnula se v zádech, vykřikla, a kousla ho do ramene. Bolelo ho to, ale ani mu to moc nevadilo. Přitiskl ji k sobě a hladil ji po vlasech. Když její orgasmus pomalu odezníval, dopadla zpět na postel. Měla zavřené oči, a zrychleně dýchala. Občas jí projel záchvěv dalšího stahu, a z úst jí unikl sten. Tekly jí slzy. Když otevřela oči, krásně se na něj usmála. Přitáhla si ho k sobě blíž, a začala ho hladit po zádech.
Byla šťastná, ale zároveň v ní hlodal pocit beznaděje. Ona se udělala, a on nic. Tak ráda by mu to vrátila, ale.. to už by bylo moc. Moc, pro tuto chvíli. Byla zklamaná, že neudržela sama sebe, a nechala se svýst, když věděla, že mu to nebude moci vrátit. S rozporuplnými myšlenkami se mu stulila do náruče, a za chvíli už spala.