NEJISTOTA
když nezřím tě,nevzdychám,nepláču,
když spatřím tě,nejásám,neskáču;
když tě však někdy dlouho nevídám,
něco mi chybí,cítím, že jsem sám;
v tom stesku stojím náhle před otázkou;
Čím to je:přátelstvím anebo láskou?
Když sejdeš z očí,tvář tvou mizející
marně se snažím v duchu vybavit si;
však cítívám,přes neúspěch těch snah,
že v paměti je blízko,na dosah.
A znovu tedy stojím před otázkou:
Je tohle přátelstvím anebo láskou?
Trpěl jsem,ale nenapadlo mi
před tebou vylít svoje pohromy;
bez cíle bloumám,jak mi cesta běží,
a náhle,nevím jak,ale jsem u tvých dveří,
Na prahu znovu stojím před otázkou:
Čím jsem byl veden?Přátelstvím či láskou?
Pro tvoje zdraví život bych dát chtěl,
pro tvúj klid šel bych třeba do pekel;
a přesto srdce nevře přáním žhavím,
abych sám moh ti klidem být a zdravím.
A opět tady stojím před otázkou:
Je to vše přátelstvím anebo láskou?
Když do mých vložíš svoje dlaně jemné,
jakýsi příjemný klid ovane mne;
v tom lehkém snu mi skončí život,zdá se;
tu ale srdce probudí mě zase,
jak rozbušilo se mi nad otázkou:
To vše se děje přátelstvím či láskou?
Když pro tebe jsem tyhle verše psal,
básnický duch stál někde opodál.
Kde se vzal nápad?Jak jsem našel rýmy?
To nevím sám.Kdo tohle vysvětlí mi?
Tak otazníkem končím za otázkou:
To jsem byl nadchnut přátelstvím či láskou?