Nůž
Dívala se na něj, když se najednou otočil. Jejich oči se setkaly, a nešlo odvrátit pohled. Malinko couvla. Postavil se, a pomalu šel k ní. Jak se ale nedíval na cestu, o něco zavadil nohou, a podíval se jinam. Když oči znovu zvedl, byla pryč. Viděl už jen jak mizí za dveřmi.
Vyběhla ven, rozhlédla se, přeběhla po trávě vedle domu a schovala se za roh. Opřela se o zeď, zavřela oči, a čekala, až se její srdce uklidní.
Šel za ní. Nemusel spěchat. Nevěřil, že by utekla někam daleko. Lehce mrholilo, takže po zběžném přelétnutí okolí pohledem mu bylo jasné kde asi bude. Stopy v trávě ji prozradily.
Došel k tomu rohu, a postavil se přímo před ni. Boj s jeho očima prohrávala, topila se v nich. Někde v dálce zahřmělo, a déšť zesílil. Natáhl ruku, a položil jí ji na tvář. Když začala vnímat teplo které se v tom doteku tvořilo, pomalu rukou sjížděl na její krk, palcem zajel pod klíční kost, a opět tam dlaň chvíli nechal. Zved druhou ruku, a v ní držel malý nožík. Nechal ji chvíli přemýšlet co s ním udělá, a pod rukou si vychutnával rychlost jejího tepu.
Po chvíli ruku posunul ještě níž, zachytil se prsty o její tílko, a stáhl ho trošku dolů. Pod levou klíční kost jí přiložil nůž a přitlačil.
Nehýbala se. Očíma ji držel u zdi jako přibitou, a také si nalhávala, že mu věří.
Přitlačil víc, a ostřím udělal malou čárku, která se rychle zabarvila krví. Udělal ještě jednu, do tvaru písmene V, a pak jí skoro přiložil plochou čás nože ke rtům. Než přišla nějaká myšlenka, prostě ho automaticky olízla. Když olízla i druhou stranu, zavřel jej a schoval.
Poprvé od té chvíle porušil oční kontakt. Sklonil se, a začal sát krev z její rány. Podlamovaly se jí nohy. Chytil ji volnou rukou kolem pasu aby nespadla, a sál, dokud bylo co.