Touha
Napsáno 20.7.2006
Usínali vedle sebe. Když už byla někde na hranici mezi bdělostí a spánkem, otočila se k němu zády, vyšpulila zadeček a přitulila se k jeho teplému tělu. Ruka mu samovolně sklouzla na její bříško. Se spokojeným zavrněním dál usínala.
Přitiskl si ji k sobě pevněji, a vdechoval vůni jejích čerstvě umytých vlasů. Aniž by si to pořádně uvědomoval, začal ji hladit. Dlaní sklouzl níž, na stehno, a zase se pomalu vrátil.
Na svém zadečku cítila jak mu tvrdne. Podala se těm dotekům, uvolněná, spokojená.
Jednu ruku si vsunul pod ni a přitáhl si ji ješte blíž, na své ztopořené mužství. Druhou dlaní vyjel po bříšku výš, a stiskl jí ňadro.
Cítila jeho dech na své šíji, a z hrdla jí unikl sten. Polkla. Celou ji zaplavila vlna šílene touhy. Prohnula se v zádech, a stehna se jí malinko provokativně pootevřela. Začala se trošku probírat. Najednou se zděsila. Uvědomila si co se děje, kde a s kým je, a v jaké se nachází situaci. Na chvíli zpanikařila. Zakňučela, a prudce se od něj odtrhla. Otočila se tváří k němu, a užasle na něj zírala. Kdyby oči mohly mluvit, řekly by ty její právě něco jako : “ Bože proč mi tohle děláš? Nevidíš jak moc po tom toužím? Strašně tě chci ale nemůžu, nesmím, bolí to. Nemuč mě prosím..”
Chvíli se na ni díval, a nechal ji malinko uklidnit. Poté se rychle nadzvedl na loktech, otočil se, a zalehl ji svým tělem.
Cítila jak její srdce divoce naráží na stěny hrudního koše. Pootevřela rty k námitkám, ale nevydala ani hlásku. Ovládal ji. Ze rtů jí splynul jen další tichý sten, plný touhy, odevzdání a utrpení. Nevěděla co udělá, a trošku se toho bála. Tak moc ho chtěla, a přitom jí bylo jasné že to nesmí dovolit. Musí být silnější než kdykoliv před tím. Musí potlačit sama sebe. V duchu se modlila, aby udělal něco, co by překročilo povolenou hranici. Něco, aby mohla říct NE, odstrčit ho, aby mohla dát najevo nesouhlas. Potřebovala důvod to celé zastavit dřív, než bude příliš pozdě, ale zároveň toužila protáhnout tuto chvíli do nekonečna. Byl tak blízko.. tváří se téměř dotýkal té její, tělem ji celou zakrýval. Ruce měla uvězněné pod ním.
Opíral se o lokty, a díval se jí do očí. Plně si uvědomoval co to s ní dělá. V jeho tváři bylo znát vítězství. Triumf. Pak jeho pohled zněžněl. Pohladil ji po tváři, plynule otočil ruku dlani vzhuru a sjel po křivce její čelisti na krk, mírně do dekoltu, a opět se rukou vracel.Cítil jak se chvěje. Usmíval se. Na chvíli pevně stiskl její krk. Poskočilo to v ní, ale než stihla protestovat, byl opět něžný. Otřel se tváří o tu její, dotkl se špičkou nosu toho jejího. Provokoval. Čekala až přiblíží rty k polibku, aby ho mohla konečně zastavit, ale čekala marně. Jen si s ní hrál, laskal ji, občas přitlačil nebo škrábl až se lekla. Mazlil se s ní. Pak se najednou zastavil, tváří tak blízko, že se špičkami nosu dotykali, rty mírně pootevřené, a díval se jí hluboko do očí. Téměř vyčkávavě, s touhou.
Srdce se jí rozbušilo ještě rychleji. Teď to přijde, říkala si. Oplácela mu pohled, plna očekávání. Připravovala se na tu chvíli, až ho bude muset odstrčit, uhnout, přerušit to kouzlo okamžiku. Věděla, že se za to pak bude nenávidět, bude si to vyčítat, ale že to musí dokázat zastavit.
On se ale stále nehýbal. Znervózněla. Začala těkat pohledem z místa na místo, ale vždy se vrátila k tomu jeho zvláštnímu pohledu.
Mírně, jakoby nevědomky, se prohnul, a ona ucítila mezi nohama jeho mužství. Vzlykla, a opět se mu odevzdaně podívala do očí. Nechtěla to přerušit.. tak moc toužila po tom polibku. Bylo jí téměř do pláče. Zaťala ruce v pěst, zavřela oči a znovu je otevřela. Pořád se jen tak zvláštně díval. Věděla že přemýšlí, věděla že to chce. Chvilkami ho v duchu prosila ať to udělá, chvilkama ať to ukončí. Chtěla na něj zařvat ať se pohne. Ta nejistota byla zničující.
Najednou se z ní svalil, otočil se zády, a dělal že bude spát.
Chvíli tam jen roztřeseně ležela a vzpamatovávala se z toho. Podívala se na něj, otočila se k němu zády, a z očí jí začaly téct slzy. Plakala chtíčem, touhou, cítila se prázdná a opuštěná.
Bolelo to, ale tak krásně to bolelo..