Taková trošku jiná procházka
Šli jsme ven. Říkal tomu procházka, ale ve skutečnosti to byla cesta k jeho vyvrcholení, a mému utrpení. Šla jsem bosa, v dlouhé tmavé sukni a bílé, vlastně spíš průhledné košilce.
Vidět přes ni bylo opravdu úplně všechno. Musela jsem ji mít rozepnutou až pod ňadra, takže mi každým krokem málem vyklouzly. Na krku jsem měla kožený obojek, a ruce mi spoutal vpředu kovovými pouty, na které byl připevněn drobný, ale pevný řetízek za který mě vedl.
Musela jsem chodit dva kroky za nim a dívat se do země.
Lidé se po nás ohlíželi. Styděla jsem se. Bylo mi víc než jasný, kam se všichni dívají. Snažila jsem se zakrýt vlasama, ale moc mi to nešlo.
V duchu jsem se modlila ať už je to za mnou. Stále mnou cloumala nejistota. Nevěděla jsem, co si vymyslí dnes, aby mě ponížil. Bála jsem se toho, a zároveň chtěla aby to bylo do nejdřív.
Došli jsme na jedno menší náměstí. Kolem bylo pár keřů šeříku a pár laviček. Se zavřenýma očima jsem vdechovala vůni těch fialkových kvítků, a na chvíli pozvedla hlavu, abych nastavila tvář teplému vánku.
Vyrušilo mě trhnutí řetízku v mých rukách. Připoutal mě k jedné z laviček na kraji náměstíčka, a řekl mi ať se připravím. Polkla jsem. Polila mě vlna horka, a srdce mi začalo bušit rychleji. Teď to přijde.
Znervózněla jsem, když kousek poodešel a začal něco říkat docela mladýmu chlapovi poblíž, a u toho na mě ukazoval. Sklopila jsem hlavu a otočila se, aby neviděl to, co má košilka tak nedůstojně nabízela všem kolemjdoucím.
Přišli ke mně. Vytáhl z batůžku 4 věci, a já pochopila. Sevřelo se mi hrdlo, ale řikala sem si, že to mohlo být horší. Toto přesvědčení mě ale pomalu opouštělo když promluvil.
"Popros pána o trest za svou necudnost"
Dal onomu muži na výběr mezi rákoskou, koženým opaskem, bičíkem a devítiocasou kočkou. Vybral si opasek.
Vložil mi jej do spoutaných rukou, a stlačil mě do pokleku.
Sklonila jsem oči k zemi, a zdvihla k němu ruce s páskem se slovy "potrestej mě prosím pane za mou necudnost".
Řekla jsem to téměř šeptem, nejradši bych se rovnou propadla do země, ale navzdory tomu jsem ucítila v klíně vlhkost a žár.
Můj pán mě trhnutím postavil a přehnul přes opěradlo lavičky. Vykasal mi sukni, a vystavil tak onomu muži mé holé pozadí. Kalhotky jsem venku nikdy nesměla nosit.
Dopadla první rána. Ani to nebolelo, asi se bál že mi ublíží. Když dopadla čtvrtá rána, můj pán ho zarazil se slovy "musí to být vidět."
Pátá rána zasvištěla vzduchem. Tahle už bolela.
Otočil mě, a vyňal mi z košilky jeden prs. "zasloužil sis ho" řekl muži vedle sebe, a ten mi začal prs ohmatávat. Mačkal jej a žmoulal bradavku, bylo mi trapně. Díval se mi u toho posměšně do tváře, a já se v tu chvíli vážně cítila jako děvka.
Ukončil to až, snad už příliš důrazný pokyn "Stačí!"
. Muž poděkoval, rozloučil se a odešel.
Pak teprve mi bylo vysvětleno, co mě dnes čeká. Dostanu 25 ran na holou nástroji, které si 5 mužů samo zvolí. Každého na kolenou pokorně poprosím o vlastní potrestání, aby neměli pocit že to činí proti mé vůli. Za každé potrestání ihned se sklopenou hlavou poděkuji.
Oni si za to, že mi naplácají, mohou jistou dobu pohrávat s mým prsem.
Když bylo po všem, po stehnech mi stýkala vlastní šťáva, a už jsem se nemohla dočkat, až budu moct svýmu pánovi pokouřit jeho chloubu.. nemohla jsem se dočkat, až do mě ke konci vnikne, prudce a vášnivě, až si mě přitiskne na svou hruď a spálí mi krk dravými polibky.