K - část třetí
Trošku se očistila a oblékla si co jí zbylo z jejího šatstva. Z nohou si odmotala provázky držící jemnou kůži, kterou měla místo historických bot. Přiložila si těch pár cárů na ňadra a pomocí provázků si je připevnila k hrudi. Cítila se jak nahá, ale to důležité bylo schováno. Nebyla si jistá, jestli její improvizovaná podprsenka vydrží, ale na cestu k ohni musela stačit. Ztratila už moc času. On to ještě mohl stihnout, ale ona už přišla do svého tábora pozdě.
Všichni se na ni dívali, když špinavá přicházela z pohřebiště. Provinile hleděla do země a snažila se trošku schovat ve svých vlasech. Vůdce jí vynadal že se v noci sama potají vyplížila, i za to, že přišla pozdě. Za trest měla další etapu zůstat v táboře jako hlídač. Byla naštvaná, ale věděla, že si to zaslouží. Přišla o snídani. To jí až tak nevadilo, ale zoufale se potřebovala umýt. Poprosila vůdce, jestli by si mohla odskočit na ubytovnu, že to opravdu potřebuje. Přejel ji pohledem od hlavy až k patě a zpět. Asi se mu jí zželelo. "Máš půl hodiny." Poděkovala a rozběhla se k ubytovně. Odskočila si, vyčistila zuby, a pak už ze sebe pracně smotávala provázky, které jí nepříjemně tlačily. Shodila gatě a se slastným povzdechem na sebe pustila proud horké vody. Nevěděla, jak dlouho tam byla. Když se konečně cítila být čistá, zavřela vodu a chtěla se natáhnout dvířky pro ručník. Pootevřela je, a zase zavřela. Stál tam *2 a její ručník držel v ruce. Natáhla se po něm, vyškubla mu ho. Vykoukla ven "Co tady děláš?" Jak se sem ksakru dostal? Napadlo ji. Že by nechala otevřené dveře? To se jí moc nezdálo. "Mám tě popohnat, potřebují nás u brány." Kývla. Rychle se utřela, chytla si ručník na prsou a otevřela dvířka sprchy. "Mohl bys prosím odejít, abych se mohla oblíct?" "Ne, pomůžu ti," řekl s klidem, jako by to bylo naprosto samozřejmé. Dveře měl za zády, takže ani ona se nemohla jít obléct jinam. Nejistě na něj koukla a doufala, že si dělá srandu. Vzal z hromádky oblečení její kalhotky a zahoupal s nimi ve vzduchu. Prudce se natáhla a vyškubla mu je z ruky "Vypadni!" sykla. Jen se usmál. "Spěcháme," popíchl ji. Došlo jí, že takhle ničeho nedosáhne. Chytla si ručník podpažím a snažila se volnýma rukama oblíct kalhotky, a nic intimního ze svého těla přitom neukázat. Povedlo se, snad. Podal jí kalhoty, které si oblékla stejným způsobem. Pak už se cítila klidněji. Vzal provázky, které trošku rozmotal zatímco se sprchovala. Teď je jen protáhl v dlani aby je uhladil, a udělal smyčku. Přehodil jí ji přes hlavu a podal jí kůže, ze kterých si dělala podprsenku. Přiložila si je na ňadra a ručník nechala spadnout na zem. Byla trochu nedůvěřivá, ale musela uznat, že někomu jinému to půjde uvázat lépe, než kdyby si to zas šmodrchala sama. Omotal jí provázek kolem hrudi, v podpaží udělal další smyčky. Postupoval jemně a zručně, jako by to dělal odjakživa. Občas se prsty dotknul její nahé kůže. Když dělal uzlíky, sledoval její reakci, aby neutahoval moc. Líbilo se jí to. Jeho doteky byly nevinné, ale přesto se při každém z nich rozechvěla. Když své dílo dokončil, zůstaly jí mezi ňadry viset krátké šňůrky. Srovnal je, a hřbety svých rukou jí přitom přejel lehce po břiše. Naskočila jí husí kůže a vynechal dech. Bylo to tak lehké a přitom intenzivní. "Jdeme." vyrušil ji z pocitů a otevřel dveře. "Děkuji." špitla a vydala se za ním k bráně, kde už probíhal litý boj.
Když tam přiběhli, snažila se rychle zorientovat. Protivníci měli beranidlo a snažili se dostat přes bránu. Čtyři ho museli držet a ostatní je kryli. Zdálo se, že tam jsou všichni najednou. Když zahlédla *1, instinktivně o krok ustoupila. Styděla se před ním. Nechtěla ho vidět. Vlastně, spíš nechtěla, aby on viděl ji. Setkala se s jeho pohledem. Couvla ještě dál. Sjel zrakem její oděv, zastavil se u téměř umělecky vázané podprsenky a chvíli ji zkoumal. Zamračil se, sevřel rty a hodil rozzlobený pohled po *2. Ten se ušklíbl a připravil si šíp k boji. *1 doplatil na svoji nepozornost a někomu se povedlo ho zabít. Když odcházel na pohřebiště, prošel těsně kolem *2 a něco mu řekl. Než zmizel v lese, ještě se po ní ohlédl. Oddechla si. Byla ráda, že je pryč, a mohla se tak soustředit na hru.
Vydržela bojovat asi 15 minut, než ji také zabili. Povzdechla si a pomalu se šourala k pohřebišti. Vůbec se jí tam nechtělo. Vzala to trošku oklikou. Užívala si klid lesa kolem ní. Dívala se do korun stromů, kudy probleskovaly paprsky slunce. Když bylo pohřebiště na dohled, slyšela jak si mrtví povídají. Měli to sice zakázané, ale je jasné, že to nevydrží, když jsou zabiti na začátku etapy a mají tam být třeba hodinu. Zastavila se a váhala, jestli tam jít nebo ne. Měla by, ale nikde nebylo řečeno, jak dlouho jí může trvat cesta tam. Otočila se, aby se kousek vrátila. Z dohledu mrtvých. Spatřila, že se blíží *2. Došel až k ní. "Nechce se ti tam, že?" chápavě se usmál, "Taky se mi tam moc nechce." "Pojď," chytil ji za ruku, a vedl ji na opačnou stranu, než měli oba jít. "Počkej, měli bysme tam jít." "Mrtvoly by také měly být zticha a nejsou," odvětil. Kývla. Nechala se vést. "Proč se tam vlastně nechce tobě?" zeptala se ho, když už byli dost daleko. Udělal ještě dva kroky, otočil se k ní čelem, položil jí ruku na tvář a díval se jí zpříma do očí. "Pro to ..." druhou rukou si ji přidržel v pase, a přiblížil své rty k jejím. Lehce jí přejel po spodním rtu. Zachvěla se. "Ale... počkej!" zadržela ho a svýma rukama mezi nimi vytvořila křehkou bariéru, když chtěl polibek zopakovat. "Chceš to." zašeptal, a ona měla pocit, jako by ta slova řval dav lidí přímo u její hlavy, stále dokola. Přitáhl si ji za pas a znovu něžně políbil. Netrvalo dlouho, a začala mu polibky vracet. Když cítil, že se v ní touha nejen probudila, ale začíná se stupňovat, na sekundu ji pustil a sundal si košili přes hlavu. Znovu ji k sobě přitiskl a pokračoval. Rukou zabloudil k provázkům visícím z její podprsenky, provlékl prst jedním očkem a zatáhl. Jeden z provázků vyjel z uzlíků a v mžiku byla celá podprsenka dole. Přitiskl si její odhalená ňadra na svoji hruď a nedovolil, aby se dostala ze stavu, kdy nedokázala přemýšlet. Její ruce ostýchavě zkoumaly svaly na jeho zádech. Jeho byly jistější. Pomalu, nenápadně se dlaní ze zad posouval dopředu, pohladil oblouček pod jejím ňadrem a opět se vrátil k pasu a zádům. Napotřetí se už odvážil vzít celý prs do ruky. Přestal ji líbat, poodstoupil kousek, a přejel dlaní křivku od krku, přes ňadro až k lemu kalhot. Pomalu se dostávala z tranzu. Rty měla pootevřené a v očích stále touhu. "Musíme jít," usmál se, a ona si připadala jako školačka která zrovna dostala úkol. Nelehký úkol. Podával jí kůže a znovu jí zručně vršek navázal. "Běž první," pobídl ji k pohřebišti. Etapa končila a mrtví pomalu odcházeli do svých táborů. Museli se tam oba alespoň otočit.
*1 zrovna odcházel, když se blížila. Sklopila oči do země a rychle prošla kolem. Chytil ji za paži tak, že málem upadla. Podívala se na něj. Musel vědět co se stalo. Mohlo mu to přece být jedno. Je to její věc. Stud a strach nahradil vzdor. Probodl ji očima, sevřel zuby a nevědomky přitom zesílil stisk na její paži, až se bála, že tam bude mít modřinu. Pak ji pustil a odešel.